30 C 309/2024-27 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce navrhl, aby byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit částku 110 000 Kč s příslušenstvím, která představuje zálohu, jenž zaplatil na koupi krbové vložky a její zprovoznění, když ale od smlouvy odstoupil, neboť žalovaný č. 1 nebyl schopen zakázku dokončit. Žalovaný č. 2 je osobou ve funkci jednatele žalovaného č. 1, když má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.2. Ze závazného objednávkového listu bylo zjištěno, že žalobce objednal u žalovaného č. 1 krbovou vložku HAKA 78/57h, s příslušenstvím (jednosklo, kopule) v ceně 110 820 Kč a 4 stranný rámeček v ceně 7 998 Kč s předpokládaným termínem dodání v srpnu 2022 a předpokládanou cenou stavby 155 000 Kč s tím, že bude složena záloha na základě zálohové faktury. Předpokládaná cena stavby včetně materiálů a práce byla za materiál 20 000 Kč a za služby 10 000 – 15 000 Kč. Závazný objednávkový list byl podepsán oběma stranami.3. Ze zálohové faktury č. , hodnota, ze dne 30. 3. 2022 splatné dne 5. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobce složil zálohu ve výši 110 000 Kč na koupi krbové vložky HAKA 78/57h, jednoskla a kopule. K uhrazení došlo 30. 3. 2022.4. Z potvrzení ze dne 3. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná č. 1 převzala krbovou vložku HAKA – HOXTE do komise.5. Ze žádosti o úhradu ze dne 14. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobce požádal žalovanou č. 1 o úhradu 110 000 Kč za komisní prodej krbové vložky HAKA 78/57h, jednosklo a kopule s tím, že 3. 11. 2022 byl převzat krb do komisního prodeje a v následujících měsících mu bylo tvrzeno, že žalovaný č. 1 sehnal kupce, dále v únoru, že je již krb prodán a posléze již nebyl žalovaný k zastižení.6. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 5. 2024 bylo zjištěno, že byl žalovaný č. 1 vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu 110 000 Kč. Dále je tam konstatováno, že se žalobce s žalovaným č. 1 dohodl, že mu krbovou vložku vrátí, tato bude prodána a z tohoto prodeje bude žalobci vrácena záloha. Žalobci bylo sděleno, že krbová vložka byla prodána, ale nebyla mu vrácena záloha. Vzhledem k tomu, že žalobci nebylo poskytnuto žádné plnění, bylo odstoupeno od smlouvy o prodeji a montáži předmětné krbové vložky. Zároveň odstoupil i od komisní smlouvy, když byla krbová vložka podle potvrzení o převzetí převzata „do komise“, ačkoliv k takové smlouvě podle něj nedošlo.7. Z předžalobní výzvy ze dne 14.6.2024 bylo zjištěno, že byl i žalovaný č. 2 vyzván předpodáním žaloby k úhradě částky 110 000 Kč s tím, že osoba ve funkci jednatele má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.8. Podle § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.9. Podle § 1981 o.z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen nový.10. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl.11. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze vůči žalovanému č. 1. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovaným č. 1 smlouvu o dílo, ve které se žalovaný č. 1 zavázal pro žalovaného koupit krbovou vložku s příslušenstvím a tuto instalovat. Žalobce uhradil žalovanému č. 1 na provedení díla zálohu ve výši 110 000 Kč. Následně se tito účastníci vlastně dohodli na zrušení smlouvy ve smyslu § 1981 o.z., když pořízenou krbovou vložku žalobce žalovanému č. 1 vrátil a zároveň ujednali, že z jejího prodeje jinému zákazníkovi budou získány finanční prostředky, které žalovaný č. 1 použije na vrácení výše uvedené zálohy žalobci, tedy na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., když právní důvod odpadl. Účastníci původní smlouvy se tedy dohodli, že se smlouva nakonec nebude realizovat. Dopisem ze dne 31. 5. 2024 žalobce pro jistotu i odstoupil od smlouvy uzavřené s žalovaným č. 1 a vyzval ho k vrácení částky 110 000 Kč do 7 dnů od data odeslání výzvy. Vzhledem k tomu, že se účastníci dohodli na zrušení předmětné smlouvy, měli si vrátit plnění, když žalobce vrátil krbovou vložku, žalovaný č. 1 však nevrátil poskytnutou zálohu, ikdyž od zrušení smlouvy uběhlo několik měsíců (listopad 2022 vrácení krbu). Žalobce od žalovaného č. 1 dostal informaci, že již byl krb prodán, takže žalovaný č. 1 měl dostatek volných prostředků na vrácení zálohy, avšak tak ani k výzvě neučinil. V řízení nebylo zpochybněno, že došlo k uvedenému prodeji, navíc byl na prodej dostatek času a žalobce navíc od této dohody o komisi i odstoupil. Z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno a žalovanému č. 1 uložena povinnost vrátit žalobci zálohu jako bezdůvodné obohacení v podobě částky 110 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se na základě výzvy žalovaný č. 1 ocitl v prodlení splácení této částky, domáhá se žalobce oprávněně i úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb od uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého byla plně úspěšnému žalobci vůči žalovanému č. 1 přiznána plná náhrada nákladů řízení, když je představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 400 Kč, odměna advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání dne 27. 11. 2024) po 5 500 Kč, hotové výdaje podle § 13 téže vyhlášky za 4 úkony právní služby po 300 Kč a daň z přidané hodnoty podle § 137 o. s. ř. ve výši 4 872 Kč.13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. Vůči žalovanému č. 2 musela být žaloba zamítnuta. Žalobce v žalobě netvrdil žádné rozhodné skutečnosti, ze kterých by vyplývala povinnost žalovaného č. 2. (jako jednatele žalovaného č. 1) společně a nerozdílně s žalovaným č. 1. dluh uhradit. Žalobce pouze uvedl, že žalovaný č. 2 je osobou ve funkci jednatele. Dále je v žalobě zmíněna povinnost žalovaného č. 2. jednat s péčí řádného hospodáře a dále je zmíněno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého porušením řádné péče může být i liknavý a neodpovědný přístup statutárního orgánu při plnění závazku právnické osoby, za kterou jedná. Dále byl zmíněn § 71 zákona o obchodních korporacích s tím, že ten, kdo fakticky ovlivňuje obchodní korporaci, odpovídá rovněž věřitelům za její dluhy, pokud korporace není schopna tyto dluhy splatit, takže podle žalobce ručí dle výše uvedeného ustanovení žalovaný č. 2 za předmětný dluh, a to i v souvislosti s ust. § 159 odst. 3 o. z. Z tohoto důvodu byl právní zástupce žalobce při jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení i s poučením, že pokud tak neučiní, neunese břemeno tvrzení. Strana žalující pouze uvedla, že žalovaný č. 2 vybral prostředky od žalobce, které použil pravděpodobně ke svému účelu. Dále bylo uvedeno, že podle žalobce nechtěl žalovaný č. 2 nikdy nic dodat a prodej vložky byla zdržovací taktika. Soud má za to, že se jedná pouze o obecné domněnky a spekulace žalobce, které nejsou podložené a podle obsahu ani nezakládají odpovědnost žalovaného č. 2 k zaplacení předmětné částky. Žalobce neuvedl žádné konkrétní jednání jednatele žalovaného či opomenutí takového jednání, které by bylo vůbec možno posuzovat s jednáním řádného hospodáře. Pokud bylo uvedeno, že zálohu pravděpodobně použil ke svému účelu, jedná se podle slova „pravděpodobně“ pouze o spekulaci a navíc zálohy neznamenají, že musí být někde uloženy pro případ vrácení (nebylo tvrzeno ani, že by tak bylo ujednáno), ale dotyčný je může použít k čemukoliv s tím, že jsou pak jen započítány do konečné ceny. Záloha slouží prioritně tomu, kdo něco obstarává, aby to neobstaral zbytečně. Navíc žalobce už měl jako protiplnění zálohy v držení krb, nebyl tedy v žádné zvláštní „nevýhodě“. Spekulací je i to, že žalovaný č. 2 nechtěl „nikdy nic pro žalobce dodat“, neboť mu minimálně dodal hlavní předmět závazku - krb, který pak žalobce vracel, jak sám tvrdil. Tvrzení, že dohoda o prodeji krbu (komisi) byla jen zdržovací taktika není blíže vysvětleno, tedy v čem to zdržování mělo spočívat, ani to není doloženo důkazy, když nakonec sám žalobce tvrdí, že prodej „komisí“ měl být žalovaným č. 2 realizován, takže pak již nebylo co čím zdržovat. Z uvedeného vyplývá, že zde není tvrzeno žádné chování žalovaného č. 2, které by bylo v rozporu s péčí řádného hospodáře. Pokud jde o zmiňovaný judikát Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, , tak jednak lze poukázat na to, že v tom řízení byla na základě skutkových tvrzení a důkazů pečlivě zkoumána, jakým způsobem jednatelé nejednali s péčí řádného hospodáře a to na základě konkrétně popsaných případů, když je například poukázáno, že díky pasivnímu přístupu se zhotovitel ocitl při provádění díla ve výrazném prodlení, na důvodné výtky ohledně řádného dokončení a předání reagovali zamítavě a zákaznicky neadekvátně, zhotoviteli ani neobstarali řádné právní zastoupení, když následně i pozbyli funkce jeho jednatelů a společník