31 C 237/2024-40 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 58 389,95 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, dne 7.2.2022 pod č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a dne 29.9.2021 pod č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Nárok ze smlouvy ze dne 7.2.2022 č. , tel. číslo, následně vzala žalobkyně zpět, jakož i vzala zpět část uplatněného nároku na úrocích ze smlouvy č. , tel. číslo, . V rozsahu zpětvzetí soud řízení zastavil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dne 14.10.2024 proběhlo u soudu jednání. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, dne 29.9.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky ve výši 57 783 Kč (42 549 Kč kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky, 1 500 Kč za zpracování zápůjčky, a 10 638 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení), a to v 24 měsíčních splátkách po 4 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29.9.2023. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a všeobecných smluvních podmínek).5. Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem řádně a včas nezaplatil. Na svůj dluh uhradil pouze 18 550 Kč (zjištěno z tabulky umoření).6. Následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2024 na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek spolu se seznamem postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 29.1.2024 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátita zaplatit úroky.8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.9. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j., Anonymizováno, 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).13. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, údaje o výdajích, a tedy i o částce, která žalovanému měsíčně zbývá a kterou tak žalovaný byl schopen použít k úhradě úvěru, však již dále nijak neověřovala. Pouze z doložené výše příjmu žalované přitom nelze učinit spolehlivý závěr o výši částky, kterou je žalovaný schopen měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit jeho úvěruschopnost.14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu dosud nezaplacené jistiny ve výši 30 450 Kč proto soud žalobě vyhověl, když s ohledem na shora uvedené žalovaným doposud poskytnuté plnění započetl pouze na jistinu.15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byl neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.16. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně byl méně než poloviční, nicméně žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu tak nevznikly.