31 C 25/2024-22 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 424 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným. 2. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne [datum] v 8:25 hod., shledal insolvenční soud úpadek žalovaného, kdy okamžikem zveřejnění bylo řízení v této věci přerušeno. 3. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž doposud nebyly uspokojeny, přičemž toto osvobození se vztahuje také na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Žalobkyně byla o této skutečnosti vyrozuměna přípisem zdejšího soudu ze dne [datum]. 4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svou žalobu zcela zpět, s tím že soud požádala o náhradu nákladů řízení, neboť zastavení řízení procesně zavinil žalovaný, když inicioval zahájení insolvenčního řízení až poté, co bylo zahájeno řízení v této věci. 5. S ohledem na zpětvzetí žaloby postupoval soud dle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.") a řízení ve věci zastavil, aniž by k tomu byl třeba souhlas žalovaného, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání. 6. Vzhledem k tomu, že účinky osvobození od placení dluhů podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahují i na příslušenství pohledávky žalobkyně včetně dosud nepřisouzeného nároku na náhradu nákladů řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017) a pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, avšak v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 a ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017), pohledávka žalobkyně a náhrada nákladů řízení má povahu naturální obligace a v soudním řízení ji nelze přiznat. Soud proto v souladu s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemohl přiznat nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Opačný postup by popíral smysl a účel oddlužení jako sanační formy řešení úpadku (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2605/15 a II. ÚS 3767/14). O náhradě nákladů řízení tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto usnesení. 7. Soudní poplatek nebude žalobkyni vrácen z důvodu postupu dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť zaplacený soudní poplatek nepřevyšoval částku 1 000 Kč.