36 C 205/2024-31 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 28 664 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, dne 23.8.2021. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 15 168 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a odměnou za flexibilní a pohodlné splácení ve výši 3 851 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v 65týdenních splátkách po částce 495 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 21.11.2022. Žalovaný dluh zcela neuhradil ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradil částku 1 000 Kč a na jistině nadále dluží částku 14 728,77 Kč, na poplatku 13 935,23 Kč. Jistina je dále úročena úrokem ve výši 22,44 % ročně od 22.11.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena s účinností k 27.9.2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z 129.9.2023. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na hlavní pracovní poměr a dobu neurčitou jako montážní pracovník s měsíčním příjmem 14 752 Kč, což ověřila výplatními páskami. Výdaje žalovaného byly odhadem stanoveny na částku 7 500 Kč, žalovaným měla být k tomu předložena nájemní smlouva. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je rozvedený, žije v nájmu a úvěr potřebuje na neočekávané výdaje.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 18.9.2024, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Společnost , právnická osoba, a žalovaný spolu dne 23.8.2021 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 15 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 65týdenních splátkách po 495 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 21.11.2022 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný uhradil ve dvou splátkách po částce 500 Kč na dluh celkem částku 1 000 Kč (tabulka umoření dluhu). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán jako montážní pracovník u společnosti , právnická osoba, na hlavní pracovní poměr a dobu neurčitou s měsíčním příjmem 14 752 Kč. Příjmy si uvedená společnost (zřejmě) ověřila z výplatní pásky žalovaného, tyto však soudu nepředložila. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného stanovila odhadem na částku 7 500 Kč, když v této částce má být zahrnuto nájemné, které měla ověřit z nájemní smlouvy (která však rovněž předložena nebyla). V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uváděl, že je rozvedený, nemá vyživovací povinnost ani žádné další úvěry či půjčky kromě kreditní karty (Žádost o spotřebitelský úvěr – zákaznická karta). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla 21.9.2023 s účinností ke dni 27.9.2023 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaný o tom byl vyrozumět dopisem ze dne 29.9.2023 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 15.2.2024 a podací lístek).5. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.6. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice v žádosti o spotřebitelský úvěr zaškrtla, že ověřila příjmovou stránku žalovaného z výplatn, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám sdělil, ačkoliv již jejich nízká výše mohla vzbudit určité pochybnosti, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaný bude schopen úvěry skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalovaného nijak neprověřila, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je sml