36 C 269/2019-98 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 109 973 Kč s příslušenstvím a dále částku 35 831,40 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela dne , datum, . Na základě této smlouvy žalované dne , datum, poskytla úvěr ve výši 102 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 80,66 % ročně v 54 měsíčních splátkách po částce 5 540 Kč počínaje dnem , datum, dle splátkového kalendáře. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami č. , hodnota, a 16, nejprve o délce 15 dnů, poté o délce 30 dnů a žalobkyni tak dle smlouvy vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 2x 499 Kč a náhrady nákladů 2 x 200 Kč. Poté se žalovaná ocitla se splátkou č. , hodnota, , jež byla splatná dne , datum, , v prodlení o délce 65 dnů a k tomu to datu , datum, tak došlo k zesplatnění celé dlužné pohledávky. Nesplacená jistina a úroky nesplacené k tomuto datu se staly součástí tzv. nové jistiny (celkem šlo o částku 108 575,07 Kč) a tu byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 35 831,40 Kč, na kterou má dle smlouvy nárok ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od , datum, do zaplacení a kterou vyčíslila ke dni podání žaloby. Žalovaná na svůj dluh dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. Podáním ze dne , datum, pak žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 63 016,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku žalovaná na svůj dluh uhradila v průběhu insolvenčního řízení; o částečném zastavení řízení soud rozhodl usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Na podané žalobě pak nadále trvala co do zaplacení částky 82 788,28 Kč s příslušenstvím.3. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované doplnila, že si ověřila úvěrovou historii žalované v rejstřících SOLUS a NRKI, lustrovala v insolvenčním rejstříku, evidenci neplatných dokladů totožnosti, zjišťovala její měsíční příjmy, které byly 13 461 Kč, u výdajů vycházela z částky 6 610 Kč.4. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalované, za přítomnosti zástupkyně žalobkyně, která se k jednání dostavila. Vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Účastníci spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované zaslána na její účet dne , datum, č. účtu , č. účtu, částka 83 728 Kč a téhož dne byla na její předchozí závazek u žalobkyně zaslána z úvěru částka ve výši 18 272 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 80,66 % p.a. splácet v 54 měsíčních splátkách po 5 540 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2017 dle splátkového kalendáře, který byl přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaná na dluh zaplatila celkem , hodnota, splátek, tj. 77 560 Kč, když do prodlení se dostala se splátkou č. , hodnota, splatnou dne , datum, Kč. K její úhradě byla opakovaně vyzývána. Žalovaná dále neuhradila již ani následující splátky, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila v souladu se smlouvou ke dni , datum, , vyčíslila v souladu s ujednáním ve smlouvě smluvní pokuty a žalovanou znovu k úhradě dluhu vyzvala. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná. Žalovaná nebyla v době podání žádosti o úvěr zaměstnána, její měsíční příjmy plynuly toliko z invalidního důchodu, který měla ve výši 13 461 Kč, což si žalobkyně ověřila. Její pravidelné měsíční výdaje však žádným způsobem žalobkyně neověřila; vycházela z částky 6 610 Kč, když žalovaná sdělila, že její náklady na bydlení činí pouze 1 200 Kč (bydlí ve státním/obecním bytě), vyživuje jedno dítě ve společné domácnosti, na které má výdaje 2 000 kč měsíčně a k tomu připočetla životní minimum. Žalobkyně dále ověřila, že se žalovaný nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru tzv. “sankčních seznamů“ apod.7. Usnesením ze dne , datum, zjistil insolvenční soud – Krajský soud v , právnická osoba, – úpadek žalované; povolil jí řešení oddlužením. Rozhodnutím ze dne , datum, však schválené oddlužení žalované zrušil a insolvenční řízení ve věci žalované zastavil s tím, že žalovaná neplnila své povinnosti v insolvenčním řízení. V rámci insolvenčního řízení žalovaná na závazek u žalobkyně uhradila dále částku 63 016,12 Kč.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.11. V dané věci se proto soud zabýval tím, zda žalobkyně jako věřitel splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu, a dospěl k závěru, že svým povinnostem nedostála. Její postup v dané věci, kdy toliko ověřila příjem žalované plynoucí z invalidního důchodu, a dále nahlédla do veřejně dostupných registrů, není postačující. Žalobkyně sice od žalovaného zjistila strohé informace týkající se jejích měsíčních výdajů, tyto ale již na první pohled neodpovídaly možným reálným výdajům, zvláště za situace, kdy žalovaná vyživuje nezletilé dítě. S ohledem na výši úvěru, jež přesáhla 100 000 Kč a nízký příjem žalované měla žalobkyně, aby dostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí před poskytnutím úvěru prověřit úvěruschopnost žalované, ověřit jí tvrzené nízké výdaje za bydlení (nájemní či jinou smlouvou, potvrzením o zálohách od dodavatelů energií apod.). Nikoliv se spokojit s tím, co žalovaná v žádosti uvedla (zvláště za situace, kdy se tyto částky nejeví jako reálné). I z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) vyplývá, že věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Nelze navíc ani přehlédnout, že pokud žalovaná byla shledána invalidní, je zřejmé, že v jejích nákladech budou i zdravotní pomůcky či léky. Protože žalobkyně u žalované skutečné výdaje nijak neprověřovala a vlastně ani podrobněji nezjišťovala, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalovan