36 C 37/2024-29 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 45 472,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, .., dne , datum, . Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pevným úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 118 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 036 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 10 780 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 960 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v 14 měsíčních splátkách po částce 2 921 Kč, poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaná dluh zcela neuhradila ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradila částku 7 421 Kč a na jistině nadále dluží částku 18 280,45 Kč, na poplatcích a odměnách 13 735,74 Kč, na smluvní pokutu částku 12 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupen na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z toho, že žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, s příjmem 11 710 Kč měsíčně, ten si ověřila z výpisu z jejího bankovního účtu a dále že bydlí u rodičů a její výdaje jsou celkem 1 000 Kč (500 Kč bydlení, 500 Kč doprava, jídlo a osobní náklady) a má jednu vyživovací povinnost.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavila. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně a soud ve věci provedl důkazy, které k žalobě připojila žalobkyně.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Společnost , právnická osoba, . a žalovaná spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a pevný úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 2 118 Kč a spolu s dalšími poplatky (celkem měla vrátit částku 40 894 Kč) splácet v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná. Žalovaná uvedla, že je (v době podání žádosti o úvěr) na mateřské/rodičovské dovolené a její měsíční příjmy činí 11 710 Kč. Své pravidelné měsíčné výdaje žalovaná uvedla ve výši 1 000 Kč (zahrnující náklady na bydlení s tím, že bydlí u rodičů, ale i zahrnující náklady na jídlo a osobní potřeby). Žalovaná dále uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. Společnost si dále ověřila, že proti žalovanému není vedeno žádné insolvenční řízení. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna; žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.6. Žalobkyně pak uvedla, že žalovaná na úvěr uhradila částku 7 421 Kč. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila, navíc zcela zjevně k posouzení úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, když nejen, že s ohledem na životní situaci žalované (která byla na mateřské/rodičovské dovolené a neměla příjem ze zaměstnání) žádným způsobem neřešila žalovanou uváděné nápadně nízké měsíční náklady (ačkoliv náklady na bydlení mohla mít skutečně nízké v důsledku bydlení u rodičů, tak pokud jde o ostatní náklady žalované na jídlo, věci osobní potřeby apod., tyto nijak vysvětleny ani doloženy nebyly), žádným způsobem po žalované nežádala vysvětlení a doložení výše nákladů na dítě a tyto náklady do své úvahy o tom, že žalovaná bude schopna i přes svou sociální situaci úvěr z mateřské / rodičovského příspěvku schopna splácet, nijak nezahrnula. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalované nijak ve skutečnosti nezjišťovala, pak tedy ani neověřovala, nemohla vyhodnotit ani schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru v hotovosti částku 22 000 Kč, uhradila na ni toliko částku 7 421 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 14 579 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou za