36 C 49/2024-62 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 760 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , dne , datum, . Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč na účet, který ve smlouvě žalovaný uvedl. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v měsíčních splátkách po částce 1 730 Kč; žalovaný neuhradil splátku splatnou dne , datum, a byl k její úhradě vyzván dvěma upomínkami ze dne , datum, a ze dne , datum, . Žalovaný se pak dostal do prodlení s dalšími 12 splátkami úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným ve výši 20 760 Kč postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z , datum, . Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že k posouzení bonity žadatele o úvěr vyžaduje sdělení o příjmech, výdajích, rodinném stavu, počtu vyživovaných osob, zaměstnání a dosaženém vzdělání; příjmy a výdaje ověřuje, dále prověřuje žadatele ve veřejných registrech. V dané věci vycházela z toho, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, vyučený, zaměstnaný u spol. , právnická osoba, jako dělník a jeho příjem je 29 649 Kč měsíčně. Jeho osobní náklady jsou 6 800 Kč, na bydlení platí 3 000 Kč, dále splácí pravidelné závazky u jiných úvěrových společností (4) ve výši 1 750 Kč, 2 430 Kč, 350 kč a 79 Kč, má ještě jednorázové závazky u dalších úvěrových společností (4) ve výši 5 400 Kč, 5 000 Kč, 419 Kč a 7 000 Kč.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavil. Z účasti na tomto jednání se žalobkyně omluvila, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.4. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Společnost , právnická osoba, a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 40 000 Kč a to tak, že částka 20 031 Kč bude vyplacena společnosti , právnická osoba, na úhradu předchozího závazku ze smlouvy č. , hodnota, , částka 11 969 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady ve smlouvě specifikované. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a dále úrok ve výši 34 088 Kč splácet po částce 1 730 Kč měsíčně ke každému 15.dni v měsíci tak, že 1.splátka byla splatná , datum, ; žalovaný neuhradil splátku splatnou dne , datum, . Společnost , právnická osoba, jej k úhradě upomínala dne , datum, , datum, ; žalovaný se pak dostal do prodlení s celkem , hodnota, pravidelnými splátkami úvěru po částce 1730 Kč, jeho dluh tak činil celkem 20 760 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byl tento dluh ke dni , datum, postoupen na žalobkyni, žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne , datum, a k úhradě dluhu byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván.6. Žalovaný do této doby na dluh uhradil částku 29 410 Kč.7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný. Žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán jako dělník na dobu neurčitou a hlavní pracovní poměr, jeho měsíční příjmy dosahovaly částky 29 649 Kč. Příjmy (mzdu) i pracovní poměr si uvedená společnost ověřila. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného však žádným způsobem neověřila; vycházela z výše výdajů, které v žádosti uváděl žalovaný, kdy své náklady na bydlení určil sdělil ve výši 3 000 Kč včetně energií, další náklady 6 800 Kč, pravidelné splátky na další úvěry v souhrnné výši 4 609 Kč a vedle toho jednorázové závazky v souhrnné výši 17 819 Kč, když vše je u několika dalších úvěrových společností. V žádosti o poskytnutí úvěru dále uváděl, že není vlastníkem žádné nemovitosti a nemá děti.8. Žalobkyně pak uvedla, že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil celkem 29 410 Kč. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platné smlouvy o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; sice zřejmě ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem neověřila rovněž výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám sdělil, ačkoliv již nízká výše výdajů za bydlení v případě, že žalovaný uváděl, že není vlastníkem žádné nemovitosti, nežije s manželkou, mohla vzbudit určité pochybnosti, stejně jako množství drobných úvěrů, které již žalovaný v době podávání žádosti splácel, o jeho schopnosti splácet i nový (další) úvěr. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíční