36 C 5/2024-26 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . dne , datum, . Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla úvěr ve výši , částka, bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit, zaplatit za poskytnutí poplatek ve výši , částka, , do , datum, . Žalovaná však ničeho neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh neuhradila nic ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si zjistila informace o platební morálce žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavila. Z účasti na tomto jednání se žalobkyně omluvila, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.4. Po provedeném dokazování pak dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Společnost , právnická osoba, . a žalovaná spolu dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta stejného částka , částka, na účet vedený u , právnická osoba, . č.ú. , Anonymizováno, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem sjednaným ve smlouvě vrátit do , datum, . Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru pouze z negativních záznamů zjištěných z veřejně dostupných databází. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaný vyrozuměna dopisem ze dne , datum, ; žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.6. Žalovaná, která byla v řízení zcela nečinná, netvrdila a neprokazovala., že by na dluh žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoliv uhradila.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; žalobkyně netvrdila, že by byť jen zjišťovala příjmovou a výdajovou stránku žalované, toliko uvedla, že si opatřila informace z veřejně dostupných registrů; k posouzení majetkové situace žalované však takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem nezjistila a tedy ani neověřila příjmy a výdaje žalované nemohla učinit relevantní závěr o tom, že žalovaná bude schopna úvěr skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku , částka, , na kterou neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky , částka, a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , , právnická osoba, .beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil lhůtu žalované k vrácení dlužné částky 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, jež se mu jevila jako lhůta přiměřená s ohledem na zjištěné skutečnosti v této věci a dále rovněž s ohledem na to, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná a k věci se nijak nevyjádřil.16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci z větší části úspěšná, její úspěch oproti žalovanému pak činil 22% a náleží jí dle něho poměrná část vynaložených nákladů. Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta 3 úkony právní služby po , částka, a paušální náhrada hotových výdajů po , částka, a dále náhrada za 21 DPH, jehož je zástupce žalobkyně plátcem. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový char