36 C 9/2024-38 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 50 427,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o vydání kreditní karty Easy karta č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , Anonymizováno, a.s. (dále jen „banka“), dne , datum, . Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěrovou kartu, z níž mu umožnila čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného limitu 50 000 Kč. Výše úrokové sazby činila 23,99% ročně, součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky, ceník a všeobecné podmínky pro vydávání a používání kreditních karet. Žalovaný měl čerpaný úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách 3,2% z dlužné částky, minimálně 200 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky do částky 48 770,80 Kč, splátky řádně nehradil, dluh na kreditní kartě ke dni zesplatnění (, datum, ) činil 55 470,50 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena ke dni , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z , datum, . Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní, tj. bankou, před uzavřením úvěrové smlouvy (poskytnutím kreditní karty) doplnila, že si zjistila informace z externích úvěrových registrů (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), porovnávala jeho příjmy – v daném případě žalovaný uvedl měsíční příjmy 45 000 Kč – s výdaji a dospěla k závěru, že nejsou pochybnosti o tom, že je schopen úvěr splácet.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den , datum, , se ani bez omluvy nedostavil. Z účasti na tomto jednání se žalobkyně omluvila, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.4. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty , Anonymizováno, karta č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 23,99% ročně z vyčerpaných prostředků a poplatky dle ceníku banky splácet ve splátkách ve výši 3,2% z dlužné částky, minimálně ve výši 200 Kč; žalovaný úvěr čerpal až do výše 48 770,80 Kč, své povinnosti ale neplnil, banka proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala jej k úhradě celého dluhu. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne , datum, postoupena s účinností ke dni , datum, na žalobkyni, žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka při poskytování dalšího úvěru především z toho, co jí o svých příjmech a výdajích poskytl žalovaný. Žalovaný měl v žádosti o vydání karty sdělit, že jeho měsíční čistý příjem činí 45 000 Kč, ohledně výdajů nebyly tvrzeny žádné konkrétní částky, z nichž banka vycházela a jakým způsobem je zjistila. Banka si dále ověřila, že žalovaný nemá žádné negativní záznamy na „black listech“ a že proti žalovanému není vedeno žádné exekuční ani insolvenční řízení.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a banka uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu a poskytla mu kreditní kartu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě banka neučinila; netvrdí, že (a jakým způsobem) vůbec ověřila příjmovou stránku žalovaného, když bylo tvrzeno, že má příjem 45 000 Kč, co se týká výdajové stránky žalovaného, netvrdí, jaké informace od něho v tomto ohledu získala, ani jak a zda tyto informace žalovaný doložil (ověřil). K posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup, který spočívá toliko v lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech či počítající se statistickými modely vycházejícími z průměrných či minimálních výdajů a ničím neověřené a nepodložené informace o příjmech žadatele, nestačí. Poskytovatel musí ověřit konkrétní a aktuální příjmy a výdaje spotřebitele a jen tak může relevantně posoudit jeho majetkovou situaci a možnost poskytnutý úvěr splácet. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že „věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr (vyčerpané peněžní prostředky) v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel kreditní kartu, vyčerpal z ní finanční prostředky ve výši 48 770,80 Kč, které nevrátil. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 48 770,80 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání b