12 C 132/2025-17 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 289,50 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, – refinancování uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, dne , datum, . Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.2. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, – refinancování, kterou byla refinancována smlouva na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do , datum, spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 15 289,50 Kč. Žalovaná však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradila. (Zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , potvrzení o provedené platbě - výplatě úvěru.)5. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání).6. Žalovaná však ničeho neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání).7. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).12. Žalobkyně pouze tvrdí, že původní poskytovatelka úvěru žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI a EUCB) a na základě uvedených skutečností nenabyla důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného. Konkrétní způsob ověření úvěruschopnosti však nedoložila a sdělila, že žádnými dalšími důkazy nedisponuje. Ze strany žalobkyně proto zůstalo jen v rovině tvrzení, přičemž i již tato samotná tvrzení jsou nedostatečná.13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soudu nezbývá, než smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovanou byla žalobkyni postoupena, z čehož je nutné dovodit i aktivní legitimaci žalobkyně ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a v tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl.14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč měsíčně (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou, a to i s ohledem na výši nároku žalobkyně.15. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.16. Soud závěrem poznamenává, že si je vědom, že by za běžných okolností nemělo být ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, učiní-li soud závěr, že žalobkyně určité skutečnosti neprokazuje. Žalobkyně však sama uvedla, že žádnými jinými důkazy nedisponuje a rozhodnutí soudu proto pro ni nemůže být překvapivé. Soudu je navíc z rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně se obdobných řízení obvykle neúčastní a navíc sama žalobkyně v návrhu připouští, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný pak byl v řízení zcela neaktivní. Z uvedených důvodů i s ohledem na výši předmětu řízení, považoval soud, veden i zásadou ekonomie řízení, nařízení jednání v této věci za nadbytečné a neúčelné.17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějším účastníkem je žalovaná (pro účely stanovení míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobkyní požadované příslušenství) a měla by proto proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná a žádné náklady jí nevznikly, proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.