17 C 166/2025-79 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 54 262,20 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, . (dále jen „Banka“) uzavřela se žalovanou dne 13. 3. 2023 Smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla Banka žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet , jméno FO, čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných přímo ve Smlouvě a dále se zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 12,75 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, využila Banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 3. 8. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.3. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila svá skutková tvrzení a doložila, jakým konkrétním způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalované, uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získal při zpracovávání žádosti žalované, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla v žádosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované úvěr splácet je dostatečná.4. Ze Smlouvy o úvěru (č.l. 20 spisu) soud zjistil, že , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 20. 2. 2031 v měsíčních splátkách ve výši 942 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 15,99 % ročně.5. Z výzvy ze dne 2. 7. 2024 (č.l. 34 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna na to, že dluží ke dni 2. 7. 2024 částku 5 307 Kč a byla vyzvána, aby tuto částku uhradila nejpozději do 3. 8. 2024 s tím, že v opačném případě bude Banka po žalované požadovat okamžité splacení celého úvěru. Z výzvy ze dne 3. 8. 2024 (č.l. 35 spisu) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 53 200 Kč.6. Z listiny označené jako podklady pre súdne konanie (č.l. 36 spisu) soud zjistil, že žalovaná dne 13. 3. 2023 čerpala úvěr ve výši 50 000 Kč, splátky ve výši 942 Kč uhradila ve dnech 20. 4. 2023, 22. 5. 2023, 20. 6. 2023, 20. 7. 2023, 21. 8. 2023, 20. 9. 2023, 20. 11. 2023, 20. 12. 2023 a 22. 1. 2024. Poslední splátka jistiny byla uhrazena 8. 4. 2024.7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek (č.l. 39 spisu) soud zjistil, že , právnická osoba, . postoupena svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 10. 2024 (č.l. 44 spisu) soud zjistil, že , právnická osoba, . oznámila žalované, že pohledávka byla postoupena žalobkyni.9. Z výzvy ze dne 26. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě pohledávky před podáním žaloby.10. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 (č.l. 56 spisu) soud zjistil, že žalovaná uvedla příjmy 456 763 Kč, výdaje 274 058 Kč, zisk ve výši 182 705 Kč.11. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta (č.l. 62 spisu) soud zjistil, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes pobočkovou síť, žalovaná v žádosti uvedla příjem 19 031 Kč, což pracovník banky stanovil interním výpočtem na základě doloženého daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období. Banka dále učinila náhled do insolvenčního rejstříku, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace. Žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč, banka stanovila životní výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou. Žalovaná v žádosti uvedla splátky ve výši 0 Kč, banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti spotřebitelský úvěr ve výši 388 639 Kč se splátkou ve výši 6 443 Kč a úvěr mimo ČS ve výši 10 000 Kč se splátkou ve výši 1 276 Kč.12. Ze Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (č. listu 63 spisu) vyplývají osobní údaje žalované, kdy uvedla, že je rozvedená, bydlí ve vlastním bytě/domě bez zástavy, je podnikatelkou, hlavní měsíční příjem uvádí v částce 19 031 Kč, příjem doložila přiznáním k dani z příjmu fyzických osob, splátky úvěrů uvádí ve výši 0 Kč, výdaje uvádí ve výši 0 Kč.13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 13. 3. 2023 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Splácet tyto peněžní prostředky spolu s dalším poplatkovým a úrokovým navýšením měla žalovaná v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 942 Kč až do 20. 2. 2031. Banka vypočetla z daňového přiznání žalované její čistý měsíční příjem ve výši 19 031 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaná uvádí splátky na jiné úvěrové produkty ve výši 0 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Z informací z registru CCB banka zjistila, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr již úvěrový závazek u , právnická osoba, ve výši 388 639 Kč a mimo , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, kdy součet měsíčních splátek činil 7 719 Kč. Daňové přiznání, z něhož byly ověřovány příjmy žalované, byly za rok 2022. Výdaje žalované ověřovány nebyly, nebyl ověřován příjem žalované v roce 2023.14. Žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno.15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.19. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrze