17 C 215/2025-84 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 30 188 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 2. 8. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 2 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 1. 9. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 5 788 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 30 188 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku 5 788 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas odpor. Ve vyjádření k odporu žalovaný uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Úvěrová smlouva je podle žalovaného neplatná, žalobkyně proto má právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Neplatnost žalovaný dovozuje z nedostatku právního jednání a dále pak z hrubého rozporu parametrů úvěrových smluv s dobrými mravy a nesplněním povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v době sjednání Smlouvy nedokázal správně vyhodnotit svoje možnosti ani podmínky složitě konstruované smlouvy. Za spornou žalovaný považoval i skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla vůbec uzavřena. Právní předchůdce žalobce neprověřoval příjmy ani výdaje žalovaného, nezkoumal výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, běžné výdaje, nevyžádal si od žalovaného výpisy z běžného účtu. Dále žalovaný namítal, že RPSN je ve smlouvě uváděno ve výši 1 338,40 %, obvyklá výše RPSN úvěrů na domácnost činila v době uzavření smlouvy 9,25 % ročně. Žalovaný dále uvedl, že se v současné době snaží dostat z dluhové spirály a navrhl, aby mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku zbývající jistiny ve splátkách 500 Kč měsíčně. Výši splátky není schopen hradit.3. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 10. 9. 2025 uvedla, že žalovaný souhlasil s tím, že věřitel před uzavřením Smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobkyně současně v tomto podání vzala zpět žalobu co do částky 1 600 Kč spolu s příslušenstvím, neboť tuto částku uhradil žalobkyni původnímu věřiteli před podáním žaloby.4. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud řízení co do částky 1 600 Kč s příslušenstvím zastavil.5. Soud ve věci nařídil jednání na , datum, , toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.6. Soud ve věci provedl důkaz listinami, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, o , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 2. 8. 2024, dále pak , Anonymizováno, č. , hodnota, až 9 ze dne 2. 8. 2024 a 3. 8. 2024, ze kterých vyplývá, že společnost , právnická osoba, se zavázala žalovanému evidovanému ještě pod jménem , jméno FO, poukázat na účet č. , č. účtu, částku celkem ve výši 25 000 Kč. Datum splatnosti poskytnutých částek byl sjednán na den 1. 9. 2024.7. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že dne 23. 10. 2014 byla z účtu č. , č. účtu, poukázána částka 1 Kč s názvem protiúčtu , jméno FO, a s popisem Podepisuji. Z výpisu z účtu (č.l. 27 spisu) soud zjistil, že žalovanému ve dnech 2. 8. 2024 a 3. 8. 2024 byly postupně zaslány částky ve výši celkem 25 000 Kč.8. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 10. 2024 (č.l. 32 spisu) soud zjistil, že žalovanému byla adresována předžalobní výzva k úhradě dlužné částky celkem ve výši 31 713 Kč.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že pohledávky společnosti Zaplo včetně pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2025 soud zjistil, že žalovanému byla adresována předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky.11. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy k tomu, zda a jaké dotazy učinil právní předchůdce žalobkyně na úvěrové registry, zda a jakým způsobem byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného a jaké skutečnosti byly zjištěny.12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalovaného v postupných splátkách ve dnech 2. 8. a 3. 8. 2024 postupně částku v celkové výši 25 000 Kč a ze strany žalovaného bylo právnímu předchůdci žalobkyně podle vyjádření žalobkyně vráceno 1 600 Kč. Nebylo zjištěno, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, případné další úvěrové závazky žalovaného, nebylo doloženo, s jakým výsledkem byly učiněny dotazy na úvěrové registry.13. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.16. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.17. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně