21 C 26/2025-83 — Okresní soud v Českých Budějovicích

I. Vymezení věci1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím.2. Uvedla, že při vnitřní účetní kontrole zjistila, že dne 6. 4. 2023 uhradila žalované částku 580 000 Kč na základě faktury z 1. 4. 2023 (č. , hodnota, , se splatností 6. 4. 2023). Ve faktuře specifikované stavební práce však nebyly objednány ani provedeny. K zaslání částky došlo pochybením (omylem) žalobkyně. Žalovaná se tak na její úkor bezdůvodně obohatila.3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.4. Namítla, že žalovaná platbu učinila po předchozí dohodě v souvislosti s pracemi žalované na rodinném domě , Anonymizováno, žalobkyně. Fakturu z 1. 4. 2023 žalobkyni vystavila po předchozí dohodě, a to i za účelem přenesení daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty.II. Posouzení věci soudemII. A. Jádro sporu5. Podstatou sporu je otázka, zda se žalovaná na úrok žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 580 000 Kč.6. Soud dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že k platbě částky 580 000 Kč došlo jejím pochybením (omylem). Proto žalobu zamítl.II. B. Obecná východiska7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Obecně platí, že je úkolem stran, aby tvrdily a prokázaly všechny skutečnosti, z nichž vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky: žalobce proto dokazuje skutečnosti, z nichž dovozuje svůj nárok, a žalovaný skutečnosti, jež tento nárok vylučují (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97; srov. též např. i rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, č. 48/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, body 29 až 32).9. Domáhá-li se proto žalobce (ochuzený) vydání bezdůvodného obohacení je jeho úkolem, aby tvrdil a prokázal, že se žalovaný (obohacený) i. obohatil, ii. na jeho úkor, iii. bez spravedlivého (právního) důvodu. Jinak řečeno: je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, nejen že žalovanému plnil, ale též, proč mu plnil (viz komentář k § 2991 in MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081. Praha: Leges, 2018, marg. 723). Je „zcela legitimní po něm [žalobci – pozn. soudu] požadovat, aby prokázal svůj omyl“ (viz komentář k § 2991 in Melzer, Tégl, 2018, marg. 723), a to i proto, že „spočívá v jeho sféře“ (viz komentář k § 2991 in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. 105: zde včetně komparace s rakouským, německým a prvorepublikovým řešením). Tento závěr platí tím spíše, že zákon výslovně předpokládá, že v situaci, kdy ochuzený nejedná v omylu, nemá právo na vrácení toho, co plnil (§ 2997 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku).10. Klíčové je zabránit tomu, aby ten, kdo plnil, mohl v budoucnu plnění rozporovat a těžit z důkazní nouze svého dříve uspokojeného věřitele: splnění dluhu by tak nebylo navzdory obvyklému běhu věcí (lidé si zpravidla neplní jen tak) spojeno s přijetím plnění, ale bylo by podmíněno tím, zda se příjemci plnění později podaří prokázat jeho právní důvod (viz komentář k § 2991 in Melzer, Tégl, 2018, marg. 725; a komentář k § 2991 in Hulmák, 2014, marg. 107).11. Soud si je vědom toho, že podle dřívější judikatury Nejvyššího soudu (k právní úpravě účinné před 1. 1. 2014) žalobci postačilo prokázat, že plnil žalovanému, na němž poté bylo, aby pro takové plnění prokázal právní důvod; tato judikatura vycházela z doktríny o nedokazatelnosti negativních skutečností [viz např. rozsudek z 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001; usnesení z 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013; usnesení z 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5215/2017; nebo usnesení z 8. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2087/2021]. Soud nicméně sdílí argumenty doktríny, pro které je třeba od tohoto řešení upustit (viz komentář k § 2991 in Melzer, Tégl, 2018, marg. 724, včetně poznámek pod čarou; a komentář k § 2991 in Hulmák, 2014, marg. 106). Nadto v situaci, kdy žalobce prokazuje tvrzený omyl, nejde o to, že by prokazoval něco, co nebylo.12. Podle přesvědčení soudu jde současně o otázku, která nebyla v judikatuře (k právní úpravě účinné po 1. 1. 2014) doposud vyřešena: v rozsudku z 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, Nejvyšší soud uvedl jen to, že žalovaný, který tvrdí existenci právního důvodu, je též povinen ji prokázat; v rozsudku z 6. 2. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2210/2023, Nejvyšší soud sice připomněl závěry dřívější judikatury, avšak až poté, co zdůraznil, že jde o výsledek, k němuž dospěla „[o]dvolacím soudem ani účastníky předmětného sporu nikterak nerozporovaná rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“.13. Nakonec žalobkyně, již soud předem podrobně zpravil o svém právním názoru (viz protokol o jednání z 11. 4. 2025, str. 3, a zvukový záznam o jednání z 11. 4. 2025 v čase od 22:16 do 24:50), proti němu nic konkrétního nenamítala (a to ani ve svém závěrečném návrhu; srov. závěrečný návrh z 6. 11. 2025).II. C. Projednávaný případ14. Soud zjistil, že žalovaná vystavila žalobkyni fakturu na částku 580 000 Kč se splatností dne 6. 4. 2023 (viz faktura z 1. 4. 2023, č. , hodnota, ; to ostatně žalovaná potvrdila, viz vyjádření z 11. 2. 2025). Mezi stranami je nesporné, že stavební práce uvedené na faktuře z 1. 4. 2023 nebyly objednány ani provedeny (viz protokol o jednání z 11. 4. 2025, str. 2).15. Soud dále zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dne 6. 4. 2023 peněžní prostředky v částce 580 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně z 6. 4. 2023; to ostatně žalovaná potvrdila, viz vyjádření z 11. 2. 2025).16. Žalobkyně tedy plnila žalované na fakturu z 1. 4. 2023 přesto, že v ní uvedené stavební práce nebyly objednány a provedeny.17. Žalobkyně je za této situace povinna vysvětlit, proč plnila, a toto tvrzení je povinna prokázat (viz část II. B. výše).18. Podle tvrzení žalobkyně k zaslání částky 580 000 Kč došlo pochybením (omylem) na její straně (viz bod 2 výše; viz též protokol o jednání z 11. 4. 2025, str. 2, a zvukový záznam o jednání o jednání z 11. 4. 2025 v čase od 25:02 do 27:20).19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně na podporu tohoto tvrzení neoznačila žádné důkazy. Proto ji vyzval, aby je doplnila a současně ji poučil, že neučiní-li tak, nemůže být ve věci úspěšná (viz protokol o jednání z 11. 4. 2025, str. 2 a 3).20. Žalobkyně následně na svou podporu označila následující důkazy: výslech svědka , jméno FO, , daňového poradce žalobkyně, a dodatečná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za duben 2023 a k dani z příjmů za rok 2023 (včetně příloh a potvrzení o dodatečné úhradě daně z příjmů).21. Soud dospěl k závěru, že na základě žalobkyní dodatečně navržených a provedených důkazů nelze bezpečně (spolehlivě) dospět k závěru, že k platbě částky 580 000 Kč došlo pochybením (omylem) žalobkyně.22. Žalobkyně se patrně snaží o tomto závěru soud přesvědčit prokázáním toho, že bezodkladně po zjištění pochybení jejím daňovým poradcem upravila své daňové povinnosti.23. Z dodatečných daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za duben 2023 a k dani z příjmů za rok 2023 (obě přiznání jsou z 5. 11. 2024) soud zjistil, že žalobkyně upravila své daňové povinnosti v návaznosti na „storno“ faktury z 1. 4. 2023, kterou nepovažovala za oprávněnou, neboť práce, které se v ní zmiňovaly, nebyly provedeny (viz zmíněná dodatečná daňová přiznání včetně příloh). V návaznosti na to též 5. 11. 2024 doplatila daň z příjmů (viz potvrzení o dodatečné úhradě daně).24. Soud nezpochybňuje, že žalobkyně dodatečně provedla změnu daňových povinností ve vztahu k plnění podle faktury z 1. 4. 2023. To však k prokázání jejího tvrzení o pochybení nepostačuje. Úkolem žalobkyně je totiž prokázat příčinu tohoto kroku. Z něj samotného na ni totiž nelze bez dalšího bezpečně (spolehlivě) usuzovat.25. Žalobkyně se snaží podpořit svou pozici prokázáním tvrzení, že změnu daňových povinností provedla bezodkladně po zjištění (jím tvrzeného) pochybení. Na svou podporu označila výslech jejího daňového poradce. Ten uvedl, že na fakturu z 1. 4. 2023 narazil při dodatečné kontrole účetnictví žalobkyně na podzim 2024 a zpravil o ní (její úhradě) jednatele žalobkyně: ten mu řekl, že si jí „není vědom“ a „zhrozil se … proč byla zaplacena“ (viz výslech daňového poradce). Pro dokreslení soud v této souvislosti uvádí to, o čem není mezi stranami sporu: žalobkyně má jediného jednatele, který je zároveň jejím jediným společníkem (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně).26. Jen stěží by bylo možné uvěřit tomu, že výpověď daňového poradce o tom, že jednatel žalobkyně o faktuře z 1. 4. 2023 nevěděl, odpovídá skutečnosti. Daňový poradce ostatně učinil svoje svědectví v tomto bodě sám nevěrohodným. Jedním dechem totiž uvedl, že platba v částce 580 000 Kč byla z hlediska hospodaření žalobkyně mimořádná (právě proto si jí podle jeho svědectví povšiml), a to vzhledem k jejímu objemu (580 000 Kč) i charakteru protiplnění (stavební práce) (viz výslech daňového poradce). Za této situace je velmi nepravděpodobné, že by o ní jediný j