27 C 308/2025-30 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 17 089,14 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, !). Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace uvedené žalovaným před uzavřením předmětné smlouvy, provedl lustraci žalovaného v databázi SOLUS, NRKI/BRKI, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán, výše jeho měsíčního příjmu činí 23000 Kč, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a žije ve vlastním bydlení. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto byly stanoveny na základě informací od žalovaného a ekonomického modelu ekonomického modelu na částku 6500 Kč měsíčně.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, (, Anonymizováno, !), dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému prostředky úvěrového rámce sjednaného ve výši 70 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 22,68% ročně a sjednanými poplatky, to vše v pravidelných měsíčních splátkách 5% z dlužné částky, minimálně 500 Kč ( zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, , z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán s příjmem ve výši 23 000 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnost, je svobodný, bydlí ve vlastní nemovitosti a měsíční náklady na domácnost činí 6500 Kč ( zjištěno z žádosti o úvěr ). Příjem žalovaného byl ověřen výpisem z účtu ( zjištěno z výpisu z účtu žalovaného za měsíc září 2019). Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze notářského zápisu ze dne , datum, , zn. , Anonymizováno, zhotoveného notářem , tituly před jménem, , jméno FO, a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ( zjištěno z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ).4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.6. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle názoru soudu nikoli, neboť měsíční příjem sdělený žalovaným byl ověřen pouze výpisem z účtu žalovaného za jeden měsíc, nelze tak konstatovat, že se jednalo o pravidelný měsíční příjem. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného poté nebyly ověřeny v podstatě vůbec, když jejich ověření prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného za jediný měsíc je taktéž nedostatečné a navíc z tohoto výpisu z účtu nelze učinit závěr o tom, jaké konkrétní pravidelné měsíční výdaje žalovaný měl. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru podle tvrzení žalobce peněžní prostředky ve výši 120 501 Kč, a žalovaný uhradil celkem částku 126 562,66 Kč. Žalovaný tak již není povinen zaplatit žalobci ničeho. Z výše uvedených důvodů byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť poskytnuté prostředky úvěru žalovaný zaplatil a co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný a měl by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstala ve věci zcela nečinný, žádné náklady mu tak v řízení nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.