27 C 334/2025-50 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 15 113,35 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č., hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, .. (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, .).2. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit. Právní předchůdce žalobce vycházel z informací poskytnutých žalovanou a taktéž provedl lustraci žalované v externích úvěrových registrech. Žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 23 701 Kč, uvedla, že je zaměstnána s délkou pracovního poměru na dobu neurčitou, je svobodná, má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost k třetím osobám. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalované vyšel právní předchůdce žalobce ze statistických údajů. Dále bylo právním předchůdcem žalobce zjištěno, že žalovaná měla před uzavřením předmětné smlouvy další závazky, které hradila splátkou celkem ve výši cca 4500 Kč měsíčně.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, .. (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, .). dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č., hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ( zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č., hodnota, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalované na základě informací uvedených žalovanou, podle nichž je žalovaná zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem ve výši 23701 Kč čistého, je svobodná, bydlí ve vlastním bydlení a nemá žádnou vyživovací povinnost (zjištěno z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty a z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ). Dále bylo právním předchůdcem žalobce zjištěno, že žalovaná má další úvěry, které hradí interními splátkami ve výši 4027,60 Kč měsíčně a dále má externí závazky, které hradí splátkou ve výši 500 Kč měsíčně (zjištěno z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Příjem žalované byl ověřen výpisem z účtu žalované. Ohledně měsíčních výdajů žalované vyšel právní předchůdce žalobce z informací od žalované, dále z částky životního minima a normativně stanovených nákladů na bydlení (zjištěno z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Povědomí o čerpání a splácení úvěru si soud učinil z platební historie, podle níž žalovaná celkem čerpala peněžní prostředky ve výši 50 494,57 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k této ). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno ( zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, adresovaného žalované ). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.8. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v rámci níž právní předchůdce žalobce vystupoval jako poskytovatel úvěru a žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Podle názoru soudu byl v posuzovaném případě dostatečně ověřen jen příjem žalované, když informace sdělené žalovanou byly ověřeny a potvrzeny výpisem z účtu žalované. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalované však nelze na základě provedeného dokazování konstatovat, že byly posouzeny s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce stanovil výši pravidelných měsíčních výdajů žalované pouze na základě statistických údajů, aniž by řádně zjišťoval a ověřoval konkrétní měsíční výdaje žalované. Navíc žalovaná již před uzavřením smlouvy měla jiné závazky a o to důkladněji proto bylo nutné zabývat se tím, zda je žalovaná skutečně schopna dalšího dluhového zatížení.9. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Pohledávka za žalovanou ze shora specifikované smlouvy o úvěru byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že žalované byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky celkem ve výši 50 494,57 Kč, a žalovaná podle tvrzení žalobce zaplatila celkem 73 897,33 Kč. Je tedy evidentní, že poskytnuté prostředky již byly žalovanou zaplaceny a není tak povinna již žalobci platit ničeho. Z tohoto důvodu soud podanou žalobu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná je procesně úspěšným účastníkem ve věci a měla by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí tak nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.