30 C 217/2025-28 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 13 071,71 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 5. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k soudnímu jednání nařízenému na den 3. 9. 2025 v 10:00 hodin.3. Ze smlouvy o úvěru a potvrzení banky bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 7 808,67 Kč a tuto částku mu převedla na účet. Žalovaný však ničeho nezaplatil, takže pohledávka za žalovaným byla následně postoupena dne 20. 8. 2024 společnosti , právnická osoba, , , Anonymizováno, , která následně pohledávku postoupila smlouvou ze dne 11. 9. 2024 žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě neuvedla žádné konkrétní skutečnosti ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., byla vyzvána k doplnění těchto skutečností. Žalobkyně však pouze uvedla, že žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 21 724 Kč, náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a jiné finanční závazky ve výši 400 Kč, tedy výdaje ve výši 5 400 Kč. Ačkoliv žalobkyně uvedla, že výdaje deklarované žalovaným odpovídaly výdajům vyplývajícím z předloženého výpisu z jeho účtu, není to pravda. Z výpisu z účtu vyplývá, že tento je k dispozici pouze za dobu do října 2023, ačkoliv smlouva byla uzavírána až v květnu 2024, dle tohoto výpisu byl v posledních měsících žalovaný na nemocenské. Každopádně však z tohoto výpisu vyplývá, že si žalovaný bral opakovaně půjčky u různých subjektů, kterými se žalobkyně vůbec nezabývala. Také měsíční výdaje žalovaného neodpovídají těm deklarovaným, když např. v září 2023 hradil na nájem částku 3 271 Kč, na telefon, internet a televizi 3 726 Kč, elektřinu 1 100 Kč, pojištění 735 Kč, což v součtu výrazně přesahuje uváděnou částku 5 000 + 400 Kč. Vzhledem k tomu, že z uvedeného vyplývá, že žalovanému jako spotřebiteli byl úvěr poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., i když zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, neboť byly chybně vyhodnoceny příjmy a výdaje žalovaného. Za takových okolností musel soud shledat smlouvu bez návrhu neplatnou a žalovaný je tak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z tohoto důvodu byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni pouze částku 7 808,67 Kč, a to ve lhůtě 1 roku, když se jedná o lhůtu dostatečnou proto, aby si žalovaný tuto nevysokou částku opatřil formou zvýšeného pracovního úsilí, šetřením, prodejem nenutného majetku, pomocí od blízkých apod. Zároveň se nejedná o lhůtu, která by významně narušovala práva žalobkyně jako věřitele, neboť tato podniká ve skupování chybně poskytnutých spotřebitelských úvěrů, takže musí počítat s delší lhůtou návratnosti svých nároků.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch obou stran byl přibližně stejný.