30 C 321/2025-51 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 200 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 1. 2023 na částku 76 420 Kč, který byl postoupen žalobkyni.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobkyně nedostatečně prověřila jeho schopnost splácet v daném období, neboť měl již poskytnuté jiné krátkodobé půjčky. Splátky úvěru byly strhávány z karty, která byla následně ukončena, a proto nedošlo k úhradě. Žalovaný navrhl mimosoudní dohodu, že by zaplatil částku 7 100 Kč, s žalobkyní se však na tomto kompromisu nedohodl. Žalovaný se z nařízeného soudního jednání omluvil aniž by požádal o odročení, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.3. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně je ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a v žalobě nebyly tvrzeny žádné konkrétní skutečnosti o tom, jak byla před uzavíráním smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., byla žalobkyně usnesením ze dne 22. září 2025, č. j. , spisová značka, vyzvána k jejich doplnění. Žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného opět neuvedla, popsala pouze obecný postup, aniž by bylo vyhodnoceno, jak ho použila v případě žalovaného. Sama žalobkyně již v žalobě počítá s tím, že její nárok nebude posouzen z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně v žalobě ani nenavrhuje žádné důkazy. Žalovaný podle žalobkyně čerpal finanční prostředky ve výši 76 420 Kč, a to dne 9. 1. 2023 částku 16 220 Kč, dne 15. 2. 2023 částku 16 000 Kč, dne 15. 3. 2023 částku 16 000 Kč, dne 30. 6. 2023 částku 12 000 Kč a dne 18. 7. 2023 částku 16 200 Kč. Žalovaný na daný úvěr uhradil dne 15. 2. 2023 částku ve výši 17 639,25 Kč, dále dne 15. 3. 2023 částku ve výši 21 400 Kč, dále dne 17. 4. 2023 částku ve výši 22 400 Kč a dále dne 17. 7. 2023 částku ve výši 14 100 Kč, tedy celkem 75 539,25 Kč.4. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.5. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila jaké údaje o finanční a ekonomické situaci žalovaného zkoumala, nenavrhla ani žádné důkazy, musel soud dojít ve smyslu § 87 odst. 1 k závěru, že smlouva o spotřebitelskému úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 1. 2023 je neplatná. Vzhledem k uvedenému soud nemohl ani posoudit situaci žalovaného v době uzavírání smlouvy. Sám žalovaný poukázal na to, že v době uzavírání smlouvy měl několik jiných úvěrů, a to až ve statisícových částkách, když tuto skutečnost žalobkyně nezkoumala. Za těchto okolností žalobkyně neměla žalovanému předmětný úvěr poskytnout, a to i vzhledem k jeho výši. Vzhledem k neplatnosti smlouvy vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni pouze jistinu, která byla ve výši 76 420 Kč, když na ní dosud uhradil již 75 539,25 Kč, takže mu zbývá uhradit 880,75 Kč. Z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno pouze co do této částky a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit v třídenní lhůtě, neboť se jedná o velice nízkou částku. Co do zbývajícího nároku tedy musela být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a to včetně úroku z prodlení.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy neúspěch žalovaného byl pouze poměrně nepatrné části. Náklady řízení představuje paušální náhrada nezastoupenému účastníkovi za 2 úkony (podání odporu, vyjádření ze dne 5. 11. 2025) po 300 Kč na základě § 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř.