30 C 350/2025-39 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí celkem částku 107 875,20 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2022 na částku 20 000 Kč a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2022 na částku 35 000 Kč, obou uzavřených se společností , právnická osoba2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a z jednání soudu se omluvila, aniž by požádala o jeho odročení, takže bylo jednáno v její nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2022 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, když jejich převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 25 274 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 432 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou ve smlouvě, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 342 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků a pojistného se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1 887 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 12. 2024. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 1. 2025.5. Z oznámení o postoupení pohledávky a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2022 bylo zjištěno, že se společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, jejichž převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 43 307 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 30 392 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou ve smlouvě a částku za zpracování zápůjčky ve výši 15 000 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 599 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 263 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 10. 2024. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky vytištěné na zadní straně smlouvy.7. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 1. 2025.8. Z oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladů o odeslání bylo zjištěno, že postoupení bylo žalované oznámeno.9. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předmětných dluhů.10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v příslušném znění poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze zčásti. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smluv byla zkoumána úvěruschopnost žalované, když bylo vycházeno ze skutečnosti, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako pečovatelka, resp. ošetřovatelka sociální služby ve společnosti , právnická osoba, . a její měsíční příjem činí 41 846 Kč, resp. 41 880 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr však vyplývá, že čistý příjem žalované byl v době před uzavřením první smlouvy ve výši 11 880 Kč a pracovní smlouvu měla uzavřenou pouze na dobu určitou. Žalovaná do formuláře uvedla, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 30 000 Kč, tyto však nebyly ověřeny, a ani nebylo zjištěno z jakého zdroje pocházejí a čí to jsou vlastně příjmy. Při posuzování úvěruschopnosti tedy bylo chybně vycházeno z údaje, že žalobkyně má čistý příjem ve výši 41 880 Kč, ačkoliv její čistý příjem činil pouze 11 880 Kč, a to z pracovního poměru uzavřeného pouze na dobu určitou. Odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 5 000 Kč jsou evidentně podhodnocené, nebylo zkoumáno, jak žalovaná bydlí, když uvedla „jiný druh bydlení“, byla v té době rozvedená a úvěr si brala na neočekávané výdaje. V následující žádosti o spotřebitelský úvěr se změnily poměry žadatelky, když pracovní poměr již měla na dobu neurčitou a byla vdaná. Opět však nebyl specifikován způsob bydlení a odhadované měsíční výdaje údajně klesly pouze na částku 3 000 Kč, což je již zcela neodpovídající údaj, když se nejedná ani o životní minimum. Opět byl jako příjem žalované zohledněna částka 41 846 Kč, ačkoliv její skutečný čistý příjem činil pouze 11 846 Kč a 30 000 Kč byly údajně další čisté příjmy domácnosti, aniž by byly nějakým způsobem ověřovány. Poskytovatel úvěru, tedy v obou případech vycházel ze zcela chybného údaje o výši příjmu žadatele, zcela podhodnocených výdajů a poskytl žalované další úvěr, ačkoliv se poměry žalované žádným způsobem nezlepšily, a i druhý úvěr si vzala na neočekávané výdaje. Z uvedeného vyplývá, že v době uzavírání obou smluv byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitelky spotřebitelský úvěr splácet a obě smlouvy vůbec neměly být uzavřeny. Soud tedy došel k závěru, že obě jsou absolutně neplatné a žalovaná je povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně v řízení prokázala, že pohledávka za žalovanou jí byla postoupena, ve věci je aktivně legitimována a případný nárok jí tedy náleží.15. U úvěru ze dne 1. 12. 2022 zaplatila žalovaná na svůj dluh částku 2 000 Kč, u smlouvy ze dne 10. 10. 2022 pak částku 6 526 Kč. Vzhledem k výši jistin 20 000 Kč, respektive 35 000 Kč, tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částky 18 000 Kč a 28 474 Kč. Jednoroční lhůta k plnění je dostatečná pro to, aby žalovaná svůj celkový dluh ve výši nedosahujících ani 50 000 Kč uhradila, a to šetřením, zvýšeným pracovním úsilím, prodejem nenutného movitého majetku, pomocí od blízkých a podobně, a to aniž by byla svázána konkrétní výší splátek, takže splátky může hradit dle svých možností či může dlužnou částku uhradit najednou. Zároveň se jedná o lhůtu, která pro žalobkyni nemůže být problematickou, neboť tato podniká v oboru skupování spotřebitelských úvěrů, kde je pochybné zkoumání úvěruschopnosti žadatelů, takže musí počítat s delší návratností svých nároků. Co do zbývající části nároku tedy musela být žaloba zamítnuta.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy v poměru k předmětu řízení byla úspěšnější žalovaná, když přiznaná část nároku byla menší než zamítnutá, žádné nákl