30 C 353/2025-28 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 40 000 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o povoleném přečerpání účtu ze dne 27. 12. 2023.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že by se chtěla domluvit na splátkovém kalendáři ve výši 1 500 Kč, nedostavila se však k soudnímu jednání, ke kterému byla řádně předvolaná, takže bylo jednáno v její nepřítomnosti a nemohla tak prokázat důvody k navrženému splácení dluhu.3. Ze smlouvy o povoleném přečerpání , Anonymizováno, ze dne 27. 12. 2023 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr až do výše 40 000 Kč, a to k účtu žalované č. , hodnota, – , č. účtu, . Žalovaná se zavázala žalobkyni splácet vyčerpanou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně. V daném případě nebyla stanovena pevná měsíční splátka, neboť kontokorentní úvěr byl splácen příchozími platbami na účet žalované, kterými docházelo ke splácení povoleného debetu, pokud by účet žalované vykazoval záporný zůstatek. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník.4. Před uzavřením smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalované, když vycházela z ověřeného příjmu ve výši 22 910 Kč měsíčně a výdajů stanovených po zohlednění její situace podle interního ekonomického modelu ve výši 4 860 Kč. Žalovaná měla v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 3 983,15 Kč, nebyla však vedená jako osoba se závazky po splatnosti. Splátka nového úvěru činila 1 200 Kč, celkové splátkové zatížení tedy činilo 5 183,15 Kč, když jí na úhradu zbývala částka 13 199,35 Kč.5. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splatné části pohledávky a překročila poskytnutý úvěrový rámec, čímž jí v důsledku odstoupení od smlouvy vznikla povinnost vrátit vyčerpanou a neuhrazenou jistinu (viz. poslední výzva k uhrazení dlužné částky s výpovědí a dodejkou).6. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 7. 2025 a dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a své povinnosti z ní si splnila, když žalované poskytla kontokorentní úvěr až do výše 40 000 Kč na jejím účtu. Žalovaná však nesplnila své povinnosti ze smlouvy, když úvěr řádně nesplácela a překročila úvěrový rámec. Žalobkyně tak oprávněně přistoupila k odstoupení od smlouvy, čímž žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni vyčerpanou a neuhrazenou jistinu s příslušenstvím.11. Žalobkyně v řízení prokázala, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když porovnala příjmy a výdaje žalované, včetně plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně nezjistila žádné skutečnosti, které by vyvolaly pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná doložila výši svých příjmů, výdaje byly stanoveny na základě ekonomického modelu v odpovídající výši, která není zjevně nepřiměřená, takže jí na úhradu dosavadních závazků včetně nového zbývalo dostatek finančních prostředků. Soud zohlednil, že žalovaná v daném případě neměla stanovenou konkrétní výši splátek, bylo tedy na ní, jak dle svých možností nenechá účet přečerpat a dluh zaplatí, přesto však svým povinnostem nedostála.12. Žalovaná se k dluhu přihlásila, ničím ho nezpochybnila, jen se chtěla domluvit na splátkovém kalendáři ve výši 1 500 Kč, nevysvětlila však důvody k takovému postupu, ani nedoložila důkazy o schopnosti takové splátky dodržet, takže soud neměl důvod se odchýlit od § 160 o.s.ř., což však nebrání případné dohodě stran o následném splácení.13. Žalovaná tak dluží na jistině částku 40 000 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 4 701,68 Kč za období od 27. 12. 2023 do 23. 7. 2025 a částku 11 325,02 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení za období 12. 7. 2024 – 23. 7. 2025.14. Žalobkyně vzala částečně žalobu zpět co do úroku ve výši 6,15 % ročně z částky 40 000 Kč do 24. 7. 2025, a to s ohledem na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., takže v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno podle § 96 odst. 2 o.s.ř.15. Žalobkyně se tedy oprávněně domáhá i dalšího úroku ve výši odpovídající výše uvedenému ustanovení a úroku z prodlení až do zaplacení.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení ohledně úroku. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 600 Kč, odměna advokáta vzhledem k žalobě podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech se změnou pouze v několika skutečnostech podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 700 Kč, hotové výdaje dle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 100 Kč a DPH podle § 137 o.s.ř. ve výši 504 Kč.17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.