31 C 196/2025-71 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 161 338,28 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, pod č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec 160 000 Kč, přičemž žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu načerpal částku 351 084,88 Kč a celkem na poskytnutý úvěru uhradil částku 284 476 Kč.2. Žalovaný ve svých vyjádřeních k žalobě zpochybnil platnost smlouvy, kdy měl za to, že žalobkyně při uzavření smlouvy řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Navrhl, aby veškerá jím doposud poskytnutá plnění byla započtena právě na jistinu, a aby mu bylo umožněno zaplatit žalobkyni zbývající část nároku ve výši 66 608,88 Kč ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně. Uvedl, že má vůči žalobkyni více závazků, a právě tuto částku je schopen na předmětný závazek splácet.3. Ve dnech , datum, a , datum, proběhla u soudu jednání. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující podstatné skutečnosti:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 160 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,19 % ze sjednaného úvěrového rámce (tj. ve výši 3 507 Kč), splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci. Roční úroková sazba činila 19,88 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru a úvěrových podmínek).5. Svůj závazek však žalovaný nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem žalobkyni řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně tak využila svého práva ze smlouvy a úvěr dne , datum, zesplatnila (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání). Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku 351 084,88 Kč a zaplatil žalobkyni celkem částku 284 476 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).12. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, a dále předložila výpis z účtu žalovaného za měsíc leden 2022 Z tohoto výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil v měsíci lednu 5 810,55 Kč a konečný zůstatek činil 1 614,55 Kč. Takováto bilance v žádném případě nemohla vést žalobkyni k spolehlivému závěru, že žalobce bude schopen úvěr řádně splácet splátkou ve výši 3 507 Kč měsíčně. Argumentovala-li žalobkyně tím, že nemá možnost ověřit, na co žalovaný vynakládal finanční prostředky vybrané z účtu v hotovosti, pak této skutečnosti soud přisvědčuje, nicméně dovozuje z ní opačný závěr než žalobkyně. Soud konstatuje, že pokud žalobkyně nemohla učinit spolehlivý a podložený závěr o tom, že žalovaný úvěruschopný je (a zůstatek na účtu žalovaného jednoznačně důvodnou pochybnost o jeho úvěruschopnosti zakládá), nesměla úvěr poskytnout. Tím, že tak učinila, postupovala v rozporu se zákonem. Proti skutečnosti podložené výpisy z účtů pak nemůže obstát obecný statistický model využívaný žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti. Další důkazy, které by podporovaly tvrzení žalobkyně, že postupovala řádně a úvěruschopnost žalovaného posoudila s odbornou péčí, žalobkyně soudu ani na výzvu nepředložila.13. Lichou je rovněž argumentace žalobkyně spočívající v tom, že žalovaný následně po dobu tří let úvěr řádně splácel. Jednak tato skutečnost nijak nezbavuje žalobkyni jejích zákonných povinností posoudit úvěruschopnost klienta při poskytování úvěru a neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené v rozporu s donucujícími ustanovením zákona zpětně nijak nezhojí, a zároveň o skutečné úvěruschopnosti žalovaného ničeho nevypovídá, neboť žalovaný mohl poskytnutý úvěr splácet z jiných než vlastních zdrojů, např. prostřednictvím dalších úvěrů. Ostatně sama žalobkyně mu dne , datum, poskytla další úvěr ve výši 282 822 Kč (který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách 6 241 Kč měsíčně – viz žaloba žalobkyně vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ) a dne , datum, mu poskytla další úvěr ve výši 15 000 Kč splatný do 24 měsíců od uzavření smlouvy (viz žaloba žalobkyně vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ).14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu dosud nezaplacené jistiny ve výši 66 608,88 Kč proto soud žalobě vyhověl, když s ohledem na shora uvedené žalovaným doposud poskytnuté plnění započetl pouze na jistinu. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, a to i v rozsahu žalobkyní uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru totiž nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.15. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný při svém výslechu sdělil, že je ženatý, má dvě nezletilé děti ve věku devět a šest let. Starší syn navštěvuje základní školu v místě bydliště, mladšímu synovi byla diagnostikována porucha autistického spektra ve čtvr