31 C 248/2025-65 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 162 045 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne , datum, pod č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Z žalované částky činí částka 117 090,29 Kč dlužnou jistinu a dlužný úrok za poskytnutí úvěru, částka 998 Kč smluvní pokutu, částka 400 Kč náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, částka 43 557,48 Kč smluvní pokutu od , datum, do podání žaloby a částka 98 459,90 Kč úrok za poskytnutí úvěru ode dne , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:4. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 76,04 % ročně, a to ve 48. měsíčních splátkách po 6 687 Kč. Součástí smluvních podmínek bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení, ujednání o náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % za každý den, ocitne-li se klient po zesplatnění úvěru v prodlení a ujednání o úroku za poskytnutí úvěru (Zjištěno ze smlouvy o úvěru).5. Žalovaná svůj závazek nesplnila a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem řádně a včas neplatila. Žalobkyně proto uplatnila své právo ze smlouvy a úvěr ke dni , datum, zesplatnila (Zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, ). Na svůj dluh žalovaná uhradila pouze 26 748 Kč (Zjištěno z karty klienta).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobkyní shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované.8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).12. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích, z informací z registrů a rejstříků (NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku) a poté provedla scoring žalované. Z přiloženého Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla čistý příjem ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 12 883 Kč (tato částka zahrnuje životní minimum ve výši 4 860 Kč, výdaje na splátky ve výši 2 500 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 023 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 500 Kč). Z potvrzení o platbách za měsíce červenec a srpen 2023 soud zjistil, že v těchto měsících činil příjem žalované 28 050 Kč a 33 327 Kč. K posouzení výdajů žalované žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů uvedených žalovanou, podrobněji však výdaje žalované nezjišťovala a neověřovala. Pouze z prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích přitom nelze učinit spolehlivý závěr o výši částky, kterou je žalovaná schopna měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit její úvěruschopnost.13. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu dosud nezaplacené jistiny ve výši 73 252 Kč proto soud žalobě vyhověl, když s ohledem na shora uvedené žalovanou doposud poskytnuté plnění započetl pouze na jistinu.14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.15. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně byl méně než poloviční (příslušenství pohledávky vypočteno ke dni rozhodnutí soudu), nicméně žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a žádné náklady řízení jí tak nevznikly.