31 C 350/2025-42 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 86 926,10 Kč s příslušenstvím a 800 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, které představují nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, pod č. , hodnota, .2. Dne , datum, proběhlo ve věci jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:3. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 105 000 Kč, z toho částka ve výši 34 545 Kč byla vyplacena žalované, částka ve výši 59 955 Kč byla ve prospěch žalované vyplacena žalobkyni samotné za účelem plné úhrady předchozího závazku žalované vůči žalobkyni vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , a částka ve výši 10 500 Kč byla rovnou započtena na náklady žalobkyně. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčené finanční prostředky i s úrokem ve výši 49 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 4 542 Kč (celkem tedy žalovaná měla žalobkyni uhradit částku 327 024 Kč, RPSN činila 71,95 %), přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, .)4. Žalovaná své závazky nesplnila řádně a včas, na svůj dluh uhradila pouze 154 428 Kč. (Zjištěno z tabulky splátek úvěru.)5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobkyní shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaná řádně nesplnila. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.7. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.9. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).11. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaná sdělila, přičemž údaje ověřila na základě výpisu z účtu žalované za měsíce únor, březen a duben roku 2022. Z těchto výpisů z účtu však vyplývá, že žalovaná v měsíci únoru roku 2022 přijala na účet finanční prostředky ve výši 53 072 Kč a z účtu vydala finanční prostředky ve výši 49 285 Kč a splátku ve výši 4 542 Kč by byla schopna uhradit je díky zůstatku z minulého období ve výši 2 214 Kč, v měsíci březnu přijala na účet částku ve výši 32 355 Kč a z účtu vydala finanční prostředky ve výši 33 885 Kč a splátku ve výši 4 542 Kč by nebyla schopna uhradit ani při započítání zůstatku z minulého období, a v měsíci dubnu by sice byla schopna splátku úvěru ze zůstatku na účtu uhradit, avšak kladný zůstatek na účtu byl zapříčiněn pouze neidentifikovanou platbou v hotovosti ve výši 20 000 Kč, bez které by byl zůstatek žalované na účtu záporný a jejíž charakter žalobkyně nijak neověřovala. Tyto skutečnosti v souvislosti se skutečností, že úvěr byl žalované poskytován jako revolvingový na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni, výši jejího příjmu ze zaměstnání a skutečnosti, že žalovaná čerpala další úvěry od jiných úvěrujících společností, nemohly žalobkyni před poskytnutí úvěru vést ke spolehlivému závěru o tom, že žalovaná bude schopna splácet úvěr ve sjednané výši splátky, naopak jsou běžným modelem spotřebitele upadajícího do dluhové spirály hrazením úvěrů úvěry dalšími, pro který se vžil výraz „vytloukání klínu klínem“, a který musí být žalobkyni z povahy její obchodní činnosti běžně znám.12. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Nicméně s ohledem na to, že doposud uhradila žalobkyni na tento závazek již 154 428 Kč, které soud započetl na jistinu, žalobkyni žádné další plnění nenáleží a soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž se dále z hlediska výše dohodnutých úroků a poplatků zabýval otázkou souladu uzavřené úvěrové smlouvy s dobrými mravy.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch, nicméně zůstala v řízení zcela nečinná a žádné náklady řízení jí tak nevznikly.