31 C 355/2025-45 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 855,32 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádaný nárok na smluvní pokutu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, pod č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 56 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dne , datum, proběhlo u soudu jednání. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 56 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a pojištěním – celkem částku 146 124 Kč, v 36 měsíčních splátkách po 4 059 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na , datum, . Pro případ prodlení žalovaného s úhradou a následného zesplatnění závazku byla v čl. 6.5. smlouvy o úvěru ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, a to ode dne zesplatnění do zaplacení (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Závazek byl zesplatněn oznámením žalobkyně ze dne , datum, (zjištěno z oznámení o zesplatnění).5. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky řádně a včas nezaplatil. O základu nároku bylo rozhodnuto rozsudkem okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i otázkou platnosti smlouvy.9. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).13. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, na výzvu soudu doložila listiny dokládající ověření příjmu žalovaného. Údaje o výdajích, a tedy i o částce, která žalovanému měsíčně zbývá a kterou tak žalovaný byl schopen použít k úhradě úvěru, však již dále nijak neověřovala a vycházela pouze z tvrzení žalovaného. Žalobkyně sice na výzvu soudu doložila výpis účtu žalovaného, jedná se však o výpis z účtu za měsíc březen roku 2020 (tedy z doby jeden rok před uzavřením smlouvy o úvěru). Rok starý výpis z účtu žalované nelze považovat za důvěryhodný zdroj k ověření aktuální finanční situace spotřebitele a jeho úvěruschopnosti, nehledě na to, že obrat na účtu žalovaného byl v daném měsíci záporný, kdy příjmy činily 19 394,70 Kč a výdaje 29 644,72 Kč. Zároveň z uvedeného výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný měl již v té době dva úvěry u společnosti , právnická osoba, ., na jejichž splácení vynakládal částku 6 820,60 Kč (nesplacená jistina ve výši 350 021,21 Kč s úrokem ve výši 10,50 % ročně se zbývajícím počtem 96 splátek a nesplacená jistina ve výši 38 199,37 Kč s úrokem ve výši 15,70 % ročně se zbývajícím počtem splátek 58), to vše při výši příjmů ze zaměstnání 18 854 Kč měsíčně. Na základě shora uvedeného nemohla mít žalobkyně za to, že zde nejsou důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Naopak zde byl právě k takovým pochybnostem dostatek důvodů, přičemž žalobkyně neuvedla žádná tvrzení ani nepředložila žádné důkazy o tom, že takové pochybnosti byly žalovaným při uzavírání smlouvy patřičně vyvráceny.14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatným je pak i ujednání o smluvní pokutě, o které žalobkyně svůj žalobní nárok opírala. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Zde soud podotýká, že je si vědom skutečnosti, že předchozím rozsudkem téhož soudu nebyla neplatnost smlouvy shledána, soud však ve svém rozhodnutí reflektoval vývoj soudní praxe reflektovaný aktuální judikaturu vrcholných článků soudní soustavy (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024).15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch ve věci měl žalovaný, nicméně ten zůstal v řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu tak nevznikly.