36 C 330/2025-87 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 71 924 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 29.9.2022. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla na účet úvěr ve výši 46 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 62,09% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč od 22.10.2022. žalovaný dále přistoupil k pojištění schopnosti úvěr splácet, na které se zavázal hradit 365 Kč měsíčně, když tato částka byla zahrnuta v celkové výši měsíční splátky úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení o délce 15 dnů již se splátkami č. 2, 11, 12, 13, 17 a 18; se splátkami 17 a 18 byl v prodlení 30 dnů a se splátkou č. , hodnota, splatnou 22.2.2024 o délce 65 dnů, k datu 28.4.2024 byl tak úvěr zesplatněn. Žalovaný nadále dluží na jistině částku 40 434,90 Kč, na smluvní pokutě částky 998 Kč a 22 002 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1%denně z jistiny úvěru od 30.4.2024 do data vyhotovení žaloby), na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlení částku 1 200 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu úroku ve výši 62,09 % ročně z částky 40 434,90 Kč od 30.4.2024 do 22.5.2024 a úroku ve výši 14,75% ročně z částky 40 434,90 Kč od 23.5.2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy dosáhne částky 150 451 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela z toho, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 17 200 Kč a výdaje na bydlení 4 320 Kč, splátky měl u žalobkyně ve výši 3 307 Kč a k tomu připočetla životní minimum 4 620 Kč. Příjmy žalovaného ověřila a úvěrovou historii žalovaného ověřila z registrů NRKI a SOLUS.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 21.11.2025, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 29.9.2022 uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru (odeslání 1Kč na účet žalovaného, odpovědní SMS žalovaného, návrh na uzavření smlouvy a akceptace), na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č. , č. účtu, dne 29.9.2022 částka 46 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částce 2977 Kč splatných ke každému 22.dni v měsíci počínaje měsícem říjen 2022 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Součástí splátky byla rovněž splátka na pojištění úvěr splácet po 365 Kč měsíčně, ke kterému žalovaný přistoupil (přistoupení k pojištění a informace o pojištění). Žalovaný neuhradil přes písemné upomínky žalobkyně splátku splatnou dne 22.2.2024 a dostal se do prodlení s jejím zaplacením o délce 65 dnů; k datu 28.4.2024 došlo k zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně žalovaného vyrozuměla (přehled splátek, výzvy k zaplacení ze dne 22.4.2024, 25.3.2024, vyrozumění o zesplatnění ze dne 28.4.2024). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 47 632 Kč (přehled splátek). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby znovu k úhradě dluhu vyzvala (předžalobní výzva ze dne 19.8.2024, poštovní podací arch).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný uvedla, že jeho čistý měsíční příjem je 17 200 Kč. Je svobodný, bydlí ve vlastním, jeho náklady na bydlení jsou 4 320 Kč měsíčně, splácí již na jiné úvěry 3 307Kč měsíčně. K tomu žalobkyně připočetla částku 4 620 kč jako životní minimum. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila z jeho účtu č. , č. účtu, . Výdaje žalobkyně dále nijak neověřovala, kromě lustrací žalovaného v rejstřících NRKI a SOLUS, kde nezjistila, že by žalovaný měla jiný dluh po splatnosti.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice z žádosti žalovaného o spotřebitelský zjistila od žalovaného určité základní informace o jeho příjmech i výdajích, příjmovou stránku žalovaného ověřila výpisem z jeho účtu, nicméně výdajovou stránku žalovaného nijak neověřovala a od žalovaného si příslušné doklady ke svým tvrzením nevyžádala; neověřila žádným způsobem jeho tvrzení, že bydlí ve vlastním, že jeho náklady na bydlení činí právě 4 320 Kč měsíčně, dále přecházela jeho sdělení, že jeho ostatní výdaje (na dopravu, záliby a zřejmě i stravu) činí 0 Kč a toto vzala do úvahy pouze s tím, že uvažovala o připočtení částky životního minima. Takový postup však dle názoru soudu k řádnému ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepostačuje; postup poskytovatele úvěru s odbornou péčí v sobě zahrnuje dostatečné zjištění a ověření rovněž výdajů žadatele o úvěr, které je nutné porovnat s jeho příjmy. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.14. Žalobkyni pak v dané věci nevzniklo ani právo na vydání plnění představujícího bezdůvodné obohacení, když z jejích tvrzení a následně i provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný již na dluh uhradil částku 47 632 Kč, což je částka převyšující poskytnuté finanční prostředky.15. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zcela jako nedůvodnou zamítl.16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.