12 C 428/2025-71 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 40 640 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovaným a žalobkyní dne 23. 5. 2025 pod č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč.2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8. 12. 2025 uvedl, že žalobkyně nedostatečně zkoumala jeho úvěruschopnost, když absence příjmů žalovaného pro žalobkyni nebyla překážkou k uzavření úvěrové smlouvy.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 23. 5. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně, a to v 72 měsíčních splátkách s minimální měsíční splátkou ve výši 5 % z čerpané a dosud nesplacené výše jistiny úvěru k okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Celkem tak měl žalovaný na splátkách uhradit 144 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a předsmluvní informace a z detailu pohybu – bezhotovostní platby ve výši 40 000 Kč).5. Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem řádně a včas nezaplatil, když se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 6. 2025. Na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně proto celý dluh zesplatnila ke dni 5. 7. 2025 (zjištěno z oznámení o zesplatnění ze dne 5. 7. 2025). Žalovaný ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 21. 9. 2025 včetně podacího lístku).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).12. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, tyto údaje, a tedy i údaje o částce, která žalovanému měsíčně zbývá a kterou tak žalovaný byl schopen použít k úhradě úvěru, však již dále nijak neověřovala. Pouze z tvrzené výše příjmů a výdajů přitom nelze učinit spolehlivý závěr o výši částky, kterou je žalovaný schopen měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit jeho úvěruschopnost.13. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. V rozsahu dosud nezaplacené jistiny ve výši 40 000 Kč proto soud žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 2 000 Kč měsíčně (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou, a to i s ohledem na výši nároku žalobkyně.15. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 81 % a její neúspěch 19 % (zamítnutá část žalované částky včetně úroků z prodlení vyčíslených ke dni rozhodnutí soudu). Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 62 %. Náklady řízení žalobkyně přitom činily 4 799 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 895 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh na vydání EPR), a to dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále 3 tzv. režijními paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a náhradou odpovídající 21 % DPH ve výši 504 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.