27 C 414/2025-18 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 21 331,44 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, .. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů (SOLUS), tak kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR ).2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 35080,90Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 23,99% ročně ve splátkách 3% minimálně 300 Kč měsíčně ( zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy, z jeho akceptace a dále z výpisu z účtu). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a databází BRKI, NRKI, SOLUS, databáze neplatných dokladů, z nichž nebyly zjištěny žádné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru žalované. Žalovaná deklarovala měsíční příjem ve výši 13 500 Kč. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalované byla stanovena právním předchůdcem žalobce na částku 6794 Kč (zjištěno z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a prohlášení k uvedenému protokolu ). Žalovaná z titulu uvedené smlouvy uhradila celkem částku 78 214,04 Kč ( zjištěno ze souhrnného výpisu z účtu ). Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č.12/23, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k této). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno ( zjištěno z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalované ). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.6. S ohledem na skutečnost, že smlouva o vydání kreditní karty uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je svou povahou smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce jakožto poskytovatelem úvěru a žalovanou jakožto spotřebitelem, zabýval se soud z úřední povinnosti ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou s odbornou péčí zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. Podle názoru soudu žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Není zjevné, jakým konkrétním způsobem byl ověřen žalovanou deklarovaný měsíční příjem ve výši 13 500 Kč. Taktéž není zjevné, z jakých konkrétních zjištění bylo vycházeno ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalované a jak konkrétně byla výše měsíčních výdajů žalované ověřena. Žalobce se k ústnímu jednání soudu nedostavil a soud jej proto nemohl poučit o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně shora uvedených skutečností.7. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu mít za prokázané, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu, která je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, v rozsahu, v jakém zůstal dosud nezaplacen. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovanou byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že žalované byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 35 080,90 Kč, a žalovaná z titulu této smlouvy uhradila celkem částku 78 214,04 Kč, z titulu této smlouvy tak žalovaná již není povinna cokoli dalšího hradit, neboť poskytnuté prostředky uhradila. Co do zbylé části se s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány. Soud vzhledem k výše uvedenému podanou žalobu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšným účastníkem ve věci byla žalovaná a měla by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí tedy nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.