30 C 18/2026-17 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 12 519,21 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 10. 2024 poskytnutého ve výši 10 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasil.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 10. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do 15. 7. 2025, zároveň se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 2 519,21 Kč. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému vyplatil dohodnuté peněžní prostředky na bankovní účet č. , č. účtu, pod v.s. , var. symbol, , žalovaný však ničeho nezaplatil.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.5. Z upomínky ze dne 15. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení dluhu a vyzvala ho před podáním žaloby k jeho úhradě.6. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 19. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalovanému byla v říjnu 2024 připsána na jeho účet částka 10 000 Kč, když dispoziční oprávnění k účtu v požadovaném období měl pouze on.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze zčásti. Žalobkyně v návrhu zcela rezignovala na uvedení skutečností týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a navržení důkazů s tím spojených, a to, ačkoliv podává stovky obdobných návrhů, když byla mnohokráte poučována v tomto směru, tedy tak činní vědomě, což vyplývá i z toho, že rovnou předpokládá posouzení jejího nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k absenci skutkových tvrzení a důkazních návrhů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného musel tedy soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná a žalovaný je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo dostatečně prokázáno, že částka 10 000 Kč byla žalovanému skutečně poskytnuta, jedná se o jistinu, kterou je tak povinen vrátit, a to ve lhůtě 1 roku. Tato lhůta je dostatečná, aby žalovaný dlužnou částku splatil splátkami vždy dle svých možností, aniž by byl svázán konkrétní částkou, případně, aby si dostatečné prostředky opatřil zvýšeným pracovním úsilím, brigádami, šetřením, prodejem nepotřebných věcí či pomocí od blízkých osob. Zároveň se jedná o lhůtu, která je i pro žalobkyni jako věřitelku přiměřená, neboť tato podniká ve skupování neprověřených spotřebitelských úvěrů, kde musí počítat s delší lhůtou splatnosti, ale v rozumné míře, což 1 rok splňuje.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně požadovala zaplacení částky 12 519,21 Kč s příslušenství, vyhověno jí bylo pouze co do částky 10 000 Kč, což představuje 80 %, takže po odečtení neúspěchu 20 % má právo na 60 % náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta vzhledem k žalobě podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech se změnou pouze v několika skutečnostech podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, hotové výdaje dle téhož ustanovení za 3 úkony právní služby po 100 Kč. Náklady řízení tedy představuje částka 2 000 Kč, z nich 60 % je 1 200 Kč.12. O lhůtě k plnění nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.