30 C 417/2025-35 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 41 966,99 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 1. 2022.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nereagovala ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasila.3. Ze smlouvy o úvěru, předpisu splátek a transakční historie bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřela dne 19. 1. 2022 s žalovanou smlouvu, ve které se zavázala jí poskytnout peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, když jejich převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 369 Kč, za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy na částku 13 230 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku 3 731 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 860 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 50 190 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 585 Kč, když poslední splátka byla splatná do 19. 3. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Naposledy uhradila žalovaná dne 18. 12. 2023 částku 2 000 Kč, takže jí zůstala dlužná jistina úvěru ve výši 15 735,38 Kč, úrok ve výši 475,72 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7 347 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 131,75 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydlišti 2 777,14 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 21 723 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy o oznámení o postoupení pohledávky, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla dne 12. 3. 2025 postoupena žalobkyni, včetně práva smluvní pokuty. Žalobkyně se dále domáhá smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč, jejíž výpočet ani v žalobě nespecifikovala.5. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 a dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.6. Ze žádosti o úvěr, dohody o změně pracovní smlouvy a výplatní pásky, bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření smlouvy byla zaměstnaná na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou s příjmem ve výši cca 13 000 Kč měsíčně po odečtení exekuce v částkách 3 – 4 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že měsíční výdaje na bydlení a energie má ve výši 1 000 Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady 3 860 Kč a srážky ze mzdy či výživné ve výši 3 632 Kč. Žalovaná také uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má základní vzdělání.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky předmětný úvěr splácet. Spotřebitelský věr byl poskytnut ve vyšší částce 27 000 Kč, takže i měsíční splátky byly ve vyšších částkách po 3 585 Kč měsíčně. Žalovaná byla sice zaměstnána na dobu neurčitou, výše jejich měsíčních příjmů však byla poměrně podprůměrná, navíc značně zatížena přednostní exekucí, takže jí měsíčně zůstávalo pouze cca 13 000 Kč jako příjem. Žalobkyně chybně vycházela při výpočtu použitelné části příjmu na splátky ve výši 8 340 Kč z příjmu 16 832 Kč, aniž by z něho odečetla exekuci, tedy správně by mu vyšla daleko nižší částka, která by sotva pokrývala splátku bez jakékoliv rezervy. Poskytovatel úvěru si ani nevyžádal celé znění pracovní smlouvy, vycházel jen z dohody o její změně, neznal tedy její další podmínky. Soud považuje žalovanou uvedené náklady na bydlení a energie za podhodnocené, když je uvedla pouze 1 000 Kč, a to i když bydlí u rodičů, nicméně její podíl na nákladech bydlení činí určitě vyšší částku. Obdobně náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady měsíčně určitě přesahují částku 3 860 Kč, případně to mělo být blíže vysvětleno a ověřeno. Poskytovatel úvěru tedy žádným způsobem neověřoval výdaje žalované, ale zejména nepřihlédl ke skutečnosti, že je vůči žalované vedena exekuce, nezabýval se ani tím, proč je vedena, jak ještě dlouho atd.. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, neuvedla ale jak, ani žádné výpisy předloženy nebyly. V žalobě jsou tedy uvedené nepřesné údaje o finanční situaci žalované v době uzavírání smlouvy, její úvěruschopnost nebyla řádně posouzena a dle všeho nebyla ani schopna úvěr splácet, což dokládá i ta skutečnost, že se snažila něco platit, ale od počátku neměla dostatek finančních prostředků na celou splátku. Za těchto okolností musel soud uzavřít, že spotřebitelský úvěr byl v daném případě poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou 2 zákona č. 257/2016 Sb., takže je smlouva neplatná. Vzhledem k tomu, že jistina byla ve výši 27 000 Kč a žalovaná uhradila na svůj dluh částku 21 723 Kč, zbývá jí ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona doplatit na jistinu částku 5 277 Kč, když v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. Co do zbývajícího nároku musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná, když se vrací jen neuhrazená jistina. Lhůta k plnění byla stanovena jednoroční, když žalovaná evidentně může hradit pouze splátky v řádu stokorun, není však praktické ji svazovat přesnou výší splátek. Žalovaná má tak v poskytnutém období možnost zajistit finanční prostředky například zvýšeným pracovním úsilím, prodejem nepotřebného majetku, pomocí od blízkých osob či podobně. Zároveň se jedná o lhůtu, která není pro žalující společnost nepřiměřená, neboť ta se zabývá podnikáním ve formě skupování neplatných spotřebitelských úvěrů, takže musí počítat s delší lhůtou splatnosti.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěšnější byla v řízení žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly.