31 C 328/2025-42 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 235 488,68 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané závazky žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, pod č. , hodnota, .2. Žalovaný uvedl, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně nepřezkoumala jeho úvěruschopnost a zároveň že je nyní bez prostředků, kterými by mohl svůj závazek splatit.3. Dne , datum, proběhlo u soudu jednání. Po provedeném dokazování, při kterém soud hodnotil jednotlivé důkazy jak samostatně, tak v jejich vzájemné souvislosti, soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v úvěrovém rámci až 250 000 Kč. Touto smlouvou se žalovaný zavázal dodržovat podmínky žalobkyně, zejména splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách v dohodnuté výši 1,93 % z výše úvěrového rámce, tj. 4 825 Kč měsíčně, pojištění schopnosti splácet, a smluvní pokutu v případě porušení povinností dlužníka. Součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru byl sjednaný úrok ve výši 16,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky. (Zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru a úvěrových podmínek.) Žalovaný úvěr řádně nesplácel a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně tak využila svého práva ze smlouvy a úvěr dne , datum, zesplatnila (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, ). Mezi účastníky byla dále sjednána pro případ porušení povinnosti žalované ze smlouvy smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky, kdy smluvní pokuta byla vyúčtována 2x za dvě neuhrazené splátky před zesplatněním úvěru, celkem tedy 1 000 Kč. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne , datum, (zjištěno z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).5. Žalovaný čerpal celkem 250 000 Kč a za dobu trvání úvěru uhradil žalobkyni 67 000 Kč. (Zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Dlužná částka ve výši 235 488,68 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 232 603,60 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 285,08 Kč nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní úrok, který ke dni , datum, (den podání žalkoby) zkapitalizovala na částku 25 721,73 Kč (za prvních 90 dnů prodlení smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně a dále pak ve výši 12 % ročně), a na zákonný úrok z prodlení, který ke dni , datum, zkapitalizovala na částku 6 262,67 Kč. (Zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad.)6. Soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl, když přiložené listinné důkazy prokazují skutkový stav tak, jak je tvrzen v žalobě.7. Právně byla věc posouzena podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“): Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Jedná se též o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jde také o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 ve spojení s § 419 a § 420 o.z. a čl. 2 směrnice rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neboť žalobkyně jednala při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný tak nečinil. Soud však neshledal žádné z použitých ustanovení obou smluv zakázaným ve smyslu § 1813 a 1814 o.z. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala i úvěruschopnost žalovaného, když zjistila výši jejího příjmu i výdajů, rodinný stav, podmínky bydlení a počet vyživovaných osob (zjištěno z karty klienta a výpisů z účtu žalovaného).9. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně proti žalovanému právo na úrok z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Smluvní pokuta pak byla dojednána v souladu s § 2048 a násl. o.z.10. Soud s ohledem na žalovaným tvrzené (avšak neprokázané) majetkové poměry v daném případě rozdělil platební povinnost žalovaného do splátek po 3 500 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze považovat za přiměřenou s ohledem na výši závazku. Žalovaným navrhovaná částka 1 000 Kč byla s ohledem na výši závazku nepřiměřeně nízká, neboť by znamenala splácení závazku po dobu delší než 20 let.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 420 Kč, z odměny zástupce za 4 úkony právní služby po 9 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 4 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 8 156,40 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon vyjádření ze dne , datum, , neboť žalobkyně jen doplnila tvrzení a důkazy o posouzení úvěruschopnosti, které již měly být součástí žaloby. Žalobkyni je dobře známa zákonná úprava povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele i aktuální judikatura týkající se této problematiky. Žaloba však původně potřebná tvrzení a důkazy neobsahovala. Žalobkyně proto nemůže v rámci náhrady nákladů řízení těžit z neúplnosti vlastní žaloby.