36 C 342/2025-48 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 035,63 Kč s příslušenstvím představující nevrácený úvěr a nepovolený debet na účtu. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . dne 28.3.2006 se žalovaným uzavřela smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet a č.ú. , č. účtu, ; součástí smlouvy pak bylo ujednání o poskytnutí kontokorentu „, Anonymizováno, “ umožňujícího žalovanému přečerpání finančních prostředků na jeho účtu do limitu 5 000 Kč. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy, když překročil úvěrový limit a vyčerpal ze svého účtu finanční prostředky do výše 6 806,85 Kč; banka proto převedla v souladu se smlouvou dlužnou částku na úvěrový účet a umožnila žalovanému úvěr splácet. Žalovaný však úvěr nesplácel. Dopisem ze dne 14.10.2024 jej proto banka zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 9 830,70 Kč představující jistinu úvěru 6 806,85 Kč, dlužné poplatky 2 700 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 323,85 Kč. Žalovaný se pak opět dostal do záporného zůstatku na svém účtu č. , č. účtu, do výše 528,78 Kč; obě pohledávky byly postoupeny smlouvou ze dne 17.2.2025 na žalobkyni a žalovaný byl k jejich úhradě před podáním žaloby vyzván. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil, že je svobodný, žije v nájmu a je zaměstnán u , právnická osoba, s měsíčním příjmem 26 093 Kč.2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 11.2.2026, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z důkazů, které předložila žalobkyně, a z obsahu spisu.3. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Společnost , právnická osoba, a žalovaný spolu dne 28.3.2006 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na základě které byl žalovanému žalobkyní zřízen a veden běžný účet č. , č. účtu, . Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky a sazebník banky (smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb). Součástí smlouvy bylo dále ujednání kontokorentního úvěru „, Anonymizováno, “, kterým banka povolila žalovanému debetní zůstatek na jeho účtu přečerpat do výše povoleného limitu 5 000 Kč (smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb, dispozice ke smlouvě, formulář pro standardní informace). Žalovaný se zavázal dodržovat podmínky čerpání kontokorentu, zejména nepřekročit povolený limit, jinak je banka oprávněna jej zrušit a v takovém případě je dlužná částka splatná v měsíčních splátkách tak, aby doba splácení nepřesáhla 24 měsíců (smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb). Žalovaný přečerpal finanční prostředky přes povolený limit, když jej k 28.4.2024 přečerpal do výše 6 806,85 Kč a banka v souladu se svými podmínkami převedla dluh z úvěru na úvěrový účet a vyzvala žalovaného k jeho splacení (platební historie); dopisem ze dne 14.10.2024 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 9 830,70 Kč zahrnující jistinu úvěru, poplatky a kapitalizované úroky z prodlení (dopis z 14.10.2024, výpis z úvěrového účtu). žalovaný se pak na svém účtu poté, co mu byl zrušen kontokorent, dostal opět do nepovoleného debetu ve výši 528,78 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 17.2.2025 žalovaný byl o tom vyrozuměn dopisem ze dne 27.2.2025 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Před podáním žaloby žalobkyně k úhradě dluhu žalovaného vyzvala dopisem ze dne 3.6.2025 (předžalobní výzva, podací lístek).5. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka před poskytnutím kontokorentního úvěru nejen z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný jí před uzavřením smlouvy sdělil, že je svobodný, žije v nájmu a je zaměstnán u , právnická osoba, s měsíčním příjmem 26 093 Kč; příjem si ověřila z jeho běžného účtu. Banka pak dále vzala do úvahy výši životního minima, provedla jeho kontrolu v interní databázi, registru BRKI a NRKI, vzala do úvahy dosavadní závazky žalovaného i že žije v nájmu a že poskytován je kontokorentní úvěr s limitem toliko 5000 Kč (vyjádření banky k procesu ověřování úvěruschopnosti, výpis z účtu žalovaného).6. Na základě shora uvedených důkazů měl soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, dne 28.3.2006 smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na základě které byl žalovanému žalobkyní zřízen a veden běžný účet č. , č. účtu, , a že součástí smlouvy byly bylo ujednání o poskytování kontokorentního úvěru „, Anonymizováno, “, kterým banka povolila žalovanému debetní zůstatek na jeho účtu opakovaně přečerpávat až do výše povoleného limitu 5 000 Kč; žalovaný kontokorentní úvěr čerpal a přečerpal k 28.4.2024 do výše 6 806,85 Kč, ale pak nesplácel, banka jej proto nejprve převedla na zvláštní úvěrový účet a poté jej prohlásila za splatný. Žalovaný se pak svém účtu dostal do nepovoleného debetu, který rovněž nevyrovnal. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně cokoliv uhradil.7. Ač byla smlouva o poskytování kontokorentního úvěru uzavřena 28.3.2006, žalovaný měl však možnost jej čerpat opakovaně a k jeho poslednímu čerpání předtím, než jej banka zrušila, došlo již účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Prvně tak byla věc posouzena dle podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 jako smlouva o úvěru, v níž se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně vzal soud rovněž do úvahy povinnost poskytovatele úvěru vyplývající z ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy že banka tyto své povinnosti s přihlédnutím na výši a charakter poskytovaného úvěru splnila, když vycházela jak z konkrétních údajů, které jí žalovaný o svých příjmech a výdajích sdělil, tak tyto ověřovala z jeho účtu, který pro něho vedla. Nárok na zaplacení nepovoleného debetu pak vyplývá z ust.§ 2662 a násl. o.z., neboť spolu účastníci uzavřeli smlouvu o účtu a § 2991 o.z. Nárok na úhradu úroků z prodlení pak vyplývá z ust. § z § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnou za 3 úkony právního zástupce žalobce provedené do podání žaloby po 400 Kč/úkon (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč a 21 % DPH. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový charakter žaloby.