36 C 363/2025-31 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 595,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela elektronicky, prostřednictvím elektronického bankovnictví žalovaného, dne 25.8.2020. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8,90 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 483,76 Kč. Žalovaný neuhradil splátky splatné v březnu, dubnu a květnu 2024 a žalobkyně proto využila svého práva a od smlouvy odstoupila. Dluh žalovaného se stal splatným v celém rozsahu ke dni 3.5.2024. Na dluh žalovaný celkem uhradil částku 105 233,66 Kč a na jistině nadále dluží žalovanou částku 14 595,92 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si od něho vyžádala informace o jeho měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že jeho měsíční příjem činí 28 000 Kč, což ověřila kontrolou jeho účtu. Výdaje žalovaný uvedl, že má ve výši 0 kč, proto je stanovila dle ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 3 860 Kč. Splátky jiným společnostem žalovaný uvedl rovněž ve výši 0 kč, žalobkyně z registrů CBCB zjistila, že má splátkové zatížení 9 000 Kč. Nové splátkové zatížení s poskytovaným úvěrem by tak činilo 11 483,76 Kč. Za této situace dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 9.1.2026, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 25.8.2020 uzavřeli elektronickou cestou smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č. , č. účtu, dne částka 100 000 Kč (smlouva o úvěru, výpis z účtu „m konto“). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 48 měsíčních splátkách po 2 483,76 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 21.11.2022 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný zpočátku splátky hradil, neuhradil splátky splatné v březnu, dubnu a květnu 2024 (historie úvěru, výpis z úvěrového účtu). Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě zbylého dluhu (dopis z 3.5.2024). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzývala před podáním žaloby (dopis ze dne 3.7.2025, poštovní podací arch).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně před poskytnutím úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 28 000 Kč; příjmy žalobkyně uvedla, že ověřila z účtu žalovaného. Z výpisů z účtu, který k tomu poskytla, však bylo zjištěno, že jediná pravidelná platba na účet žalovaného byla označená od „, jméno FO, “ a nedosahovala ani výše 20 000 Kč. Žalobkyně tak zřejmě při ověřování příjmů vycházela dále i z nahodilých a nepravidelných plateb, které byly na účet žalovaného mimo tuto platbu připisovány. V takovém případě však považuje soud za nedostatečné, pokud nezjišťovala od spotřebitele další údaje, tedy z čeho a jak pravidelně jeho příjmy plynou, zda je zaměstnán, apod. Naopak výdaje od žalovaného ve skutečnosti žalobkyně ani nezjišťovala, spokojila se s jeho tvrzením, že jsou ve výši 0 Kč, a nahradila je statistickým údajem, zvláště za situace, kdy žalovaný zatajil existenci dalších úvěrů či půjček, jejich existenci nahlédnutím do registrů žalobkyně zjistila a tyto splátky na ně činily 9 000 Kč. (Žádost o spotřebitelský úvěr, výpis z účtu žalovaného).7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; naopak z jejích tvrzení a předložených důkazů vyplývá, že nedostatečně ověřila i příjmovou stránku žalovaného, výdajovou ani ve skutečnosti od žalovaného nezjistila a nemohla ji tak ani nijak ověřit, jaké náklady má žalovaný na bydlení, stravu, dopravu apod. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když mu měla v úmyslu poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil a tyto pouze formalisticky přejala a podpořila statistickými údaji. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..14. Žalobkyni však v daném případě nevznikl nárok ani na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč, ale uhradil na tento dluh již částku 105. 233,66 Kč. Soud tedy žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl, když k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného vůči žalobkyni nedošlo.15. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.