36 C 409/2025-54 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 261 390,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 26.6.2022 ve formě dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , a nepovolený debet, který žalovanému vznikl přečerpáním finančních prostředků z jeho běžného účtu č. , č. účtu, . Na základě této rámcové smlouvy žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla účet č. , č. účtu, ; dodatkem č. , hodnota, k této smlouvě dále se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu na účet poskytla dne 27.6.2022 částku 307 144 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 3 874 Kč splatnými ke každému 24.dni v měsíci počínaje dnem 24.7.2022. Dodatky č. , hodnota, a č. , hodnota, spolu účastníci sjednali splátkové prázdniny ohledně splátek splatných v září a říjnu 2024 a splátek splatných v lednu a únoru 2025. Žalovaný splátky hradil do 24.12.2024; splátku splatnou 24.3.2025 však neuhradil a neuhradil ani následující splátky, proto žalobkyně dne 26.5.2025 úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Na dluh celkem žalovaný uhradil částku 108 690,27 Kč, na jistině nadále dluží částku 261 378,41 Kč, na úroku ke dni zesplatnění částku 9 559,38 Kč. Jistina je dále úročena úrokem ve výši 8,9 % ročně od 26.5.2025 do zaplacení a úrokem z prodlení. Žalovaný se dále dostal na běžném účtu do nepovoleného debetu tím, že přečerpal finanční prostředky z tohoto účtu a ke dni 11.9.2025 tento nepovolený debet činil 11,97 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyně písemně uznal dne 24.7.2025, ani přes výzvu před podáním žaloby jej však neuhradil.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v nájmu. Příjem žalovaného činil 21 061 Kč měsíčně, zaměstnavatel žalovaného je , právnická osoba, Příjem žalobkyně ověřila z účtu žalovaného, který pro něho vedla, stejně jako výdaje, když žalovaný sdělil, že hradí nájemné ve výši 7 000 kč, za jídlo, dopravu a léky utratí 3 000 Kč měsíčně a splátky činí 4 747 Kč.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 6.2.2026, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 5.1.2019 uzavřeli rámcovou smlouvu o zřízení a vedené běžné účtu č. , č. účtu, ; součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník (rámcová smlouva č. , hodnota, ). Dodatkem č. , hodnota, spolu pak účastníci dále dne 26.6.2022 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet dne 27.6.2022 částka 307 144 Kč, z toho částka 297 144 Kč byla účelově vázána na uhrazení původního úvěru u žalobkyně a částka 10 000 Kč byla poskytnuta bez omezení k užití žalovanému (dodatek č. , hodnota, , doklad o vyplacení úvěru). Dodatky č. , hodnota, a 27 byli sjednány tzv. „splátkové prázdniny“ pro splátky splatné 24.9.2024, 24.10.2024, 24.1.2025 a 24.2.2025, kdy žalovaný nemusel tyto splátky uhradit (dodatek č. , hodnota, , dodatek č. , hodnota, ). Žalovaný však neuhradil splátku splatnou dne 24.3.2025, 24.4.2025 a 24.5.2025 a dostal se tak do prodlení, kdy žalobkyně dopisem ze dne 26.5.2025 úvěr v souladu se svými podmínkami zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě (dopis o zesplatnění). Žalovaný vůči žalobkyni svůj dluh na jistině 261 378,41 Kč a na úroku ke dni zesplatnění ve výši 9 559,38 Kč uznal co do důvodu i výše, včetně dluhu vzniklého přečerpáním finančních prostředků z jeho běžného účtu, který ke dni uznání činil 35 Kč (uznání dluhu). Žalovaný pak na svém účtu přečerpal v rozporu s obchodními podmínkami banky peněžní prostředky a ke dni 11.9.2025 žalobkyni dlužil 11,97 Kč (výpis z účtu).6. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně při poskytování úvěru jak z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný, tak tyto informace dále prověřovala příchozími a odchozími platbami na účtu, který pro žalovaného vedla. Žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem 21 061 Kč, což žalobkyně doložila i předloženými výpisy z účtu žalovaného. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného činily 7 000 Kč na nájemné, což bylo rovněž ověřeno z účtu žalovaného, který na nájem hradil sice částku 15 000 Kč, polovinu nájmu mu však zasílal na účet druhý nájemník. Žalobkyně sice zjistila, že žalovaný má již jiné úvěry, na které hradí měsíčně částku 4 747 Kč, tyto dluhy byly však refinancovány poskytovaným úvěrem a naopak došlo ke snížení splátkové povinnosti žalovaného novým úvěrem na částku 3 874 Kč měsíčně (smlouva o úvěru, úvěrová zpráva).7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než uvedla a doložila žalobkyně.8. Podle § 2662 o.z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.9. Podle § 2665 o.z. ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek finančních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.10. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, a dospěl k závěru, že žalobkyně v daném případě postupovala před poskytnutím úvěru s odbornou péčí a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, kdy u tohoto nejen vycházela z toho, co jí sdělil žalovaný, ale tyto informace prověřovala nahlédnutím na jeho účet, který pro něho vedla. Závěr o úvěruschopnosti žalovaného tak učinila ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Z provedených důkazů měl soud dále za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr, který žalovaný nesplácel, i že došlo k jeho zesplatnění a ke dni 24.7.2025 na něj žalovaný dlužil částku 261 378,41 Kč na jistině a částku 9 559,38 Kč na úroku. Stejně tak bylo po provedeném dokazování prokázáno, že žalovaný přečerpal finanční prostředky ze svého účtu ve výši 11,97 Kč. Žalovaný pak v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na tyto dluhy žalobkyni cokoliv dalšího uhradil.14. Soud proto žalobě v plném rozsahu jako důvodné vyhověl. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 citovaného zákona ve spojení s nařízením vlády č