11 C 359/2020-31 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že se jedná o„ platbu za převoz“, kdy žalobkyně dne [datum] realizovala převoz žalovaného na záchytnou stanici ze zdravotnického zařízení žalobkyně. Podané žalobě nemohl soud vyhovět, neboť ze žalobních tvrzení, jak byly uplatněny, žádná povinnost žalovaného k úhradě žalobkyni neplyne. Převozy sanitním vozem obecně náleží k výkonům hrazeným z veřejného zdravotního pojištění, pokud není výjimečně stanoveno, že povinnost k úhradě nákladů na dopravu má jiná osoba. Tak je tomu například v případech uvedených v ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ovšem pouze za splnění tam striktně vymezených předpokladů, které žalobkyně v nadepsané věci ani netvrdila, ani neprokazovala. Ze samotného tvrzení, že byl žalovaný převezen z jednoho zdravotnického zařízení do jiného, ještě žádná povinnost žalovaného k plnění neplyne. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, čímž se připravila o procesní poučení soudu a tomu tak nezbylo, než podanou žalobu zamítnout. Podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vzniklo žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, nicméně na straně žalovaného soud žádné náklady řízení neshledal, a proto bylo o nákladech rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.