11 C 482/2020-23 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo dne [datum] prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách zapůjčitelky k uzavření smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě zapůjčitelka poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 27. 8. 2014. Žalovaný však této povinnosti nedostál a žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny nesplacené zápůjčky s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, když tuto pohledávku nabyla na základě postupní smlouvy od své právní předchůdkyně. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala svá žalobní tvrzení, neboť v doložené písemné smlouvě o zápůjčce byl sjednán jiný (hotovostní) způsob čerpání zápůjčky a jiné datum splatnosti. Je tak zřejmé, že žalobkyně k důkazu předložila jinou smlouvu, než o kterou opírá svá žalobní tvrzení, neboť tvrzena byla smlouva uzavřená elektronicky s bezhotovostním čerpáním zápůjčky s jiným sjednaným datem splatnosti zápůjčky. Patrně tedy došlo k uzavření dvou smluv, byť ve stejný den, každopádně tvrzený závazek žalobkyně neprokázala. Doložená postupní smlouva postrádá přílohu, tudíž k průkazu převodu pohledávky je bez významu. Obdobně lze uvést o nepodepsané notifikaci. Jelikož žalobkyně neprokázala žádná svá žalobní tvrzení, soud žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Na straně žalovaného ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.