15 C 32/2020-31 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum]. [anonymizována dvě slova], na zaplacení částky [částka]. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného [částka], žalovaného za dobu 101 dní v období od [datum]. [anonymizováno] do [datum] a dále storno poplatek [částka] a upomínací poplatek [částka] za zaslaný pokus o smír. Nakonec byl také žalován úrok z prodlení z těchto částek za období od [datum] do [datum]. [anonymizována dvě slova] ve výši [částka]. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu [číslo] o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem pojištění mělo být přípojné vozidlo [registrační značka]. Pojistné bylo stanoveno pro pojistné období v částce [částka], splatným ročně, vždy k [datum]. [anonymizováno]. Dle předpisu pojistného ze dne [datum] měla být výše pojistného pro pojistné období od [datum] do [datum]. [anonymizována dvě slova] stanovena na [částka]. Žalovaný přes výzvy žalobkyně nezaplatil žalované pojistné. Ohledně žalovaných poplatků žalobkyně odkazovala na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek, podle nichž má pojistitel právo na náklady spojené s vymáháním pojistného a sazebníku poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] [anonymizována dvě slova] se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla. Sjednáno bylo pojistné ve výši [částka] za rok. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že bylo sjednáno roční pojistné období a že pojištění bylo sjednáno od [datum]. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Lze souhlasit s právním hodnocením žalobkyně o tom, že, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva. Byť žalobkyně uváděla, že smlouvou bylo pojištěno vozidlo, současně nelogicky právně sama podřizovala režim smlouvy zákonu č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“). Protože však soud ze smlouvy zjistil, že předmět pojištění byl jiný, lze i v tomto směru s právním hodnocením žalobkyně souhlasit s doplněním, že podpůrně se vztah účastníků dále řídil § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě (nikoli však žalovanému, nýbrž za žalovaného) v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění, resp. do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného nebyla účastníky sjednána. Lhůta pro zaplacení pojistného tedy byla stanovena § 2783 odst. 2 OZ na první den pojistného období. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno žalované pojistné do [datum]. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši [částka] je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného v částce [částka] výrokem II. zamítnuta pro neúplnost skutkových tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) OSŘ). Žalobkyně totiž netvrdila, že by ve smlouvě byly ve smyslu § 2785 odst. 1 OZ ujednány podmínky, při jejichž splnění měla pojistitelka právo upravit nově výši běžného pojistného na další pojistné období. Proto je nutné vycházet z toho, že bez dohody s pojistníkem výši pojistného měnit. Soud pak z žalobních tvrzení nezjistil ani jiné skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod právní normu, na jejímž základě by bylo možné dovodit právo žalobkyně na zaplacení pojistného v částce [částka]. Protože soud nezjistil, že by se žalovaný ohledně této částky dostal do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky. Výrokem II. soud také zamítl žalobu na zaplacení poplatků v celkové výši [částka], neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení v tomto směru zavázal. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy účastníků totiž nelze ve smyslu § 1817 OZ požadovat po žalovaném další platbu, než kterou byl povinen platit na základě hlavního závazku. Pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala. I zde pak platí, že pokud byl nárok na zaplacení částky [částka] hodnocen jako nedůvodný, bylo nutné výrokem II. zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na akcesoritu tohoto příslušenství k úročené jistině. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě byl převáže procesně úspěšný žalovaný a jemu proto svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však soud na straně žalovaného žádné náklady nezjistil, nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.