11 C 291/2021-21 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se je zavázal spolu s poplatkem ve výši 4 090 Kč zaplatit v týdenních splátkách ve výši 152 Kč, nicméně žalovaný uhradil na svůj závazek toliko 3 700 Kč, které žalobkyně započetla jednak na jistinu, jednak na poplatek. Žalobou tak uplatnila po žalovaném zaplacení částky 5 390 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 2 910 Kč a dále z nesplacené části„ poplatku“ ve výši 2 480 Kč, přičemž posléze uvedený poplatek je tvořen souhrnem úroků, poplatku za zpracování a doručení úvěru a dále poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobou uplatněným nárokům pak soud nemohl vyhovět, neboť žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení označila jediný důkazní prostředek, a to platební historii, která však není z hlediska požadavku na prokázání rozhodných skutečností (založení závazku s obsahem v žalobě uvedeným, čerpání úvěru) důkazním prostředkem relevantním, neboť z něj tyto (sporné) skutečnosti nevyplývají. Poučení o neunášení důkazního břemene se poskytuje při jednání v závislosti na výsledcích provedeného dokazování, nicméně o toto poučení se žalobkyně z vlastní vůle připravila, neboť se k nařízenému jednání nedostavila. Žalobkyně tak neprokázala žádnou z rozhodných skutečností a soudu tak nezbylo, než podanou žalobu zcela zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Na straně žalovaného ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.