11 C 315/2021-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a [právnická osoba] s.r.o., došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] na jejím základě poskytla úvěrující žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se jej zavázal spolu s úrokem a s poplatky (za správu úvěru, za uzavření smlouvy a za hotovostní inkaso splátek) ve výši 10 320 Kč uhradit ve 14ti měsíčních splátkách po 1 594,29 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, když zaplatil pouze 12 500 Kč, které úvěrující alokovala částkou 2 180 Kč na dlužnou jistinu úvěru a dále částkou 10 320 Kč na sjednané příslušenství (poplatky a úrok). Z důvodu prodlení žalovaného pak úvěrující vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ke dni 28. 9. 2018 pak byla část závodu úvěrující převedena na společnost [právnická osoba], která posléze pohledávky ze smlouvy postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 820 Kč, dále úhrady účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 117 Kč, dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného z dlužné jistiny za dobu od 14. 9. 2019 do 30. 11. 2020 ve výši 1 191,85 Kč a dále od 22. 12. 2020 do zaplacení a konečně též smluvní pokuty za prodlení kapitalizované z dlužné jistiny za dobu od 14. 9. 2019 do 30. 11. 2020 ve výši 4 350,26 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se žádná ze stran nedostavila, čímž se o své vůli připravily o poučení dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu, které se dle ustálené judikatury vrcholných soudů poskytuje právě a pouze při jednání v návaznosti na výsledky provedeného dokazování, které je rovněž v parametrech českého civilního procesu vyhrazeno ústnímu jednání. Dle výslovné zákonné úpravy je pak soud zásadně povinen rozhodovat při jediném jednání. 3. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení. Za důkaz k jejímu prokázání žalobkyně označila„ kopii výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]“, ze kterého se podává jen tolik, že na ni byla převedena nějaká část závodu úvěrující a že doklad o tom je založen ve sbírce listin. Rovněž„ doklad o koupi části závodu“ byl navržen k důkazu a současně předložen, nicméně jedná se toliko o notářský zápis JUDr. [jméno] [příjmení], NZ [číslo] Ani z tohoto notářského zápisu se nic bližšího k převodu konkrétních pohledávek, které tvoří předmět řízení, nepodává, neboť se v něm toliko obecně odkazuje na převod části závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů, jehož konkrétní rozsah má být vymezen jinou listinou, která soudu předložena nebyla a nebyla ani navržena k důkazu. Z ničeho neplyne, že by předmětné pohledávky spadaly právě do rámce uvedené divize, není-li vůbec známo jaké jiné divize či věcné segmenty byly součástí závodu, a dále že by spadaly právě do toho konkrétního rozsahu (části) divize, který byl právě touto smlouvou převáděn (převedeny mohou být všechny pohledávky určitého druhu, ale i jen některé z nich). Jestliže se tedy úvěrující ve svém závodu zabývala poskytováním úvěrů a pak převedla nějakou (nijak blíže nespecifikovanou, v důkazech nepodchycenou) část takového závodu, pak z toho ve vztahu k předmětu řízení nic relevantního nevyplývá. Žádné jiné důkazy k převodu uplatněných pohledávek z úvěrující žalobkyně ani nenavrhla, ani nedoložila. Bylo povinností žalobkyně (je třeba zdůraznit, že jde o povinnost žalobkyně, nikoliv soudu) označit důkazy k prokázání všech svých žalobních tvrzení a listinné důkazy předložit s tím, že důsledkem nesplnění důkazní povinnosti je neunesení důkazního břemene, přičemž neunesení důkazního břemene vede nevyhnutelně k zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že žalovaná neučinila žádnou z tvrzených skutečností nespornou, bylo povinností žalobkyně prokázat každou jednotlivou tvrzenou skutečnost v kvalitě standardní míry důkazu českého civilního procesu, tedy na hranici praktické jistoty, což se nestalo. S ohledem na nastalou koncentraci řízení nemá žalobkyně počínaje okamžikem ukončení jednání konaného dne 16. 11. 2021 reálnou možnost doplňovat skutková tvrzení a důkazní návrhy s výhradou úzce vymezených zákonných výjimek. Soud tedy žalobu zamítl pro neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení. 4. Z hlediska procesního dlužno doplnit, že ze zákona, odborné literatury, ani judikatury neplyne povinnost soudu (nutno akcentovat, že judikaturou připuštěnou možnost nelze zaměňovat za povinnost, jak se občas stává) provádět jakési předběžné dokazování (dokazování je zákonem jasně definovaný proces vyhrazený ústnímu jednání) ještě před samotným konáním jednání, na jehož základě by soud měl ve spotřebitelské věci poskytovat profesionálovi ve svém oboru odborně právně zastoupenému dalším profesionálem ve svém oboru metodickou pomoc ve smyslu poučování, jaké konkrétní důkazní prostředky by měl navrhnout a předložit, aby mohl být v řízení proti spotřebiteli úspěšným, zvláště je-li důkazní nedostatečnost i laicky očividná a byly-li již nároky žalobkyně v obdobných věcech ze shodných důvodů zamítnuty. Takový postup by byl dle názoru soudu v přímém rozporu se zásadou rovnosti stran a současně porušením práva na spravedlivý proces (př. čl. 36 odst. 1 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, čl. 96 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky). Pro civilní sporné řízení platí zásada ústnosti a není tudíž do doby změny právní úpravy důvodu ustupovat masivnímu a stále stupňovanému tlaku hromadných žalobců na zavedení jakési obskurní varianty písemného procesu, zvláště má-li se tak dít na náklady daňových poplatníků, kteří na vedení sporu a jeho výsledku nejsou nijak zainteresováni. Již ze samotného faktu nařízení jednání (usnesení o nařízení jednání přitom neguje předchozí odlišná rozhodnutí upravující vedení řízení) musí být odborníkovi ve svém oboru bez dalšího zřejmé, že soud naprosto reálně uvažuje o alespoň částečném zamítnutí žaloby, neboť v opačném případě by k nařízení jednání nebyl žádný důvod a naopak by takový postup bylo možno považovat za rozporný se zásadou hospodárnosti (generování neúčelných nákladů řízení). 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo zcela úspěšnému žalovanému, na jehož straně ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.