11 C 504/2020-26 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo dne [datum] prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách zapůjčitelky k uzavření smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě zapůjčitelka poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 1 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 12. 2. 2016. Žalovaný však této povinnosti nedostál a žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny nesplacené zápůjčky s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, když tuto pohledávku nabyla na základě postupní smlouvy od své právní předchůdkyně. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala svá žalobní tvrzení. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť žádná taková smlouva předložena k důkazu nebyla (resp. žádná listina, kterou by bylo možno ztotožnit s nějakou smlouvou či která by vykazovala elementární kvality oboustranného projevu vůle smluvních stran). Navrženy byly pouze listinné důkazy, žádný z nich však nezachycuje jakýkoliv právně relevantní projev vůle některé z tvrzených smluvních stran. Pokud žalobkyně v této souvislosti poukazuje na formulář„ loan application“, pak se jedná o pouhý zjednodušený a nijak neautorizovaný datový výstup heslovitých údajů, který očividně žádné záznamy o projevu vůle zapůjčitelky či vydlužitelky neobsahuje. Jinak řečeno, jak uvádí přímo sám tento„ formulář“, jde o pouhý soubor informativních dat o nějaké žádosti o (zá) půjčku. Každopádně již jeho vyhotovení bez úředně ověřeného překladu do jednacího jazyka představuje efektivní překážku jeho důkazní využitelnosti (pokud by však byl překlad pořízen, bylo by možno z něj mj. vyčíst negativní záznam o uzavření smlouvy). Pokud mělo dojít k výhradně elektronickému jednání, je na žalobkyni, aby jej přesvědčivě prokázala, navíc se v takovém případě nabízí otázka, proč jsou tedy irelevantně navrhovány listinné důkazy. Zapůjčitelkou svobodně učiněná volba elektronického jednání, představující zásadní úsporu veškerých nákladů zapůjčitelky, nepředstavuje zákonný důvod ponížení důkazního standardu na pouhá tvrzení. Za druhé nebylo prokázáno čerpání zápůjčky, neboť v tomto směru žalobkyně namísto navrženého výpisu z účtu doložila pouze potvrzení o provedené platbě, podle něhož odešla z účtu [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] dne 11. 1. 2016 částka 1 500 Kč na účet neznámého majitele, nic dalšího z listiny neplyne. Konečně pak žalobkyně neprokázala ani svou aktivní věcnou legitimaci v řízení, tedy neprokázala nabytí pohledávky od své právní předchůdkyně, neboť předložená postupní smlouva postrádá přílohu se seznamem postoupených pohledávek, tudíž je důkazně bez významu, zatímco nepodepsaná notifikace postoupení se týká nějaké úvěrové smlouvy [číslo] což je v rozporu se žalobními tvrzeními i jinými listinami žalobkyní doloženými. Obecně lze vůbec konstatovat, že žalobkyně těžko může očekávat vyhovění žalobě v situaci, kdy její jednotlivé důkazní návrhy ani nelze dost dobře ztotožnit s listinami k žalobě přiloženými a je tak otázkou, zda by bylo možno žalobě bez odstraňování jejích vad či nařízení jednání vyhovět, aniž by byl porušen zákon. Za daných okolností soudu nezbylo než podanou žalobu zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Na straně žalovaného ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.