11 C 534/2020-32 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] v jejímž rámci byl sjednán rovněž nájem zařízení [anonymizována dvě slova], které žalovaný převzal dne 8. 1. 2015 a současně se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč v případě, že by pronajaté zařízení nevrátil do 7 dní od ukončení smlouvy. Pro opakované porušení platebních povinností žalovaného odstoupila předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 8. 7. 2015 od smlouvy, a jelikož žalovaný pronajaté zařízení nevrátil, vznikl jí nárok na zaplacení smluvní pokuty, který posléze postoupila žalobkyni. Po provedeném dokazování soud podané žalobě nemohl vyhovět, neboť z žádného důkazního prostředku nevyplývá, že žalovaný v žalobě uvedené zařízení skutečně převzal. V zakázkovém listu, jehož se žalobkyně dovolává, žádné prohlášení žalovaného o převzetí nějakého zařízení není. Formulář zakázkového listu sice předmětné zařízení heslovitě zmiňuje, ale z ničeho se nepodává nepochybný závěr, že by bylo žalovanému předáno a že by je žalovaný převzal, jakkoliv jinak zakázkový list řadu značně nesrozumitelných heslovitých údajů technického charakteru a jakkoliv obsahuje volné řádky pro doplnění nepochybného údaje o předání a převzetí zařízení. Předložený zakázkový list tak svým obsahem reprezentuje spíše technickou instrukci pro pracovníka provádějícího instalaci telekomunikačního zařízení, než listinu zachycující právní a faktický úkon jednoznačné a srozumitelného obsahu pro laika a spotřebitele. Soud tedy žalobu zcela zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Na straně žalovaného ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.