12 C 29/2021-14 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne 20. 1. 2017 se [právnická osoba] (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému dne [datum] zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 60ti týdenních splátkách po 316 Kč spolu s částkou 8 917 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku v částce 1 789 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 720 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 408 Kč. Žalovaný ovšem na svůj závazek hradil naposledy splátku dne 17. 3. 2017. Splatnost poslední splátky nastala dne 16. 3. 2018, když dlužná částka činila na jistině 8 292,89 Kč, na poplatku 7 037,36 Kč. Původní věřitel pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupil žalobkyni smlouvou ze dne 24. 6. 2019, když k tomuto dni představoval dluh žalovaného na jistině 6 213,53 Kč, na poplatku 3 140,72 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení do postoupení částku 1 062,09 Kč, kapitalizovaném úroku ve sjednané výši 29 % ročně z dlužné jistiny do postoupení pohledávky částku 2 340,70 Kč. <i>Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, když z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla platně sjednána smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 10 000 Kč, kterou převzal. Současně se žalovaný zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč, když tyto částky byly výslovně a srozumitelně uvedeny v samotné smlouvě, žalovaný byl s těmito přehledně seznámen. Žalovaný v tomto směru netvrdil, ani neprokazoval, že by na dlužné částky požadované žalobkyní něčeho hradil. Současně žalobkyně prokázala nabytí pohledávky ze smlouvy o zápůjčce postoupením. Z uvedeného důvodu soud v souladu s § 2390 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku odpovídající nesplacené výši zápůjčky včetně neuhrazené části poplatku a sjednaného úroku, a to včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobkyně z jistiny pohledávky (výrok I. rozsudku). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva prostá – když k posílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 500 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.