12 C 323/2021-16 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Vznesený nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] dodával právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Žalovanému byl odběr elektřiny vyúčtován fakturou na částku 14 174 Kč, splatnou dne 30. 5. 2018, na níž žalovaný dosud ničeho neuhradil. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listin. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] je prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal dodávat žalovanému elektřinu do shora uvedeného odběrného místa. Žalovanému byl odběr vyúčtován fakturou na částku 14 174 Kč splatnou dne 30. 5. 2018 za období od 21. 9. 2017 do 9. 5. 2018. Žalobkyně prokázala, že jí byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení ze dne 13. 10. 2017. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení částek, které byly předmětem žaloby, leží na žalovaném, který však žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil, a proto ani neoznačil důkazy na podporu takových tvrzení. Vzniklý právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. občanského zákoníku (dále jen ObčZ) za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Na základě této smlouvy vznikla právnímu předchůdci žalobkyně povinnost dodávat žalovanému elektrickou energii při současné povinnosti žalovaného hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětných faktur, úroky z prodlení dle § 1968 ObčZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.