12 C 326/2021-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě níž zajišťovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to do dne 30. 6. 2020, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizováno] TV měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ zařízení“), které žalovaný převzal. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svoji povinnost porušil, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení. Žalovaný dlužnou částku přes výzvu žalobkyně této dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací v rozsahu a za podmínek stanovených smlouvou, přičemž za tím účelem byl sjednán pronájem zařízení žalovanému, které bylo žalovanému předáno, přičemž v čl. I. (i) byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení. V souladu s čl. 4, 4.. Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize, účinných od 1. 1. 2019, byla sjednána povinnost účastníka v případě ukončení smlouvy vrátit technické zařízení ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Výzvou ze dne 3. 2. 2021 vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovaného k vrácení zařízení z důvodu, že smlouva [číslo] byla ukončena ke dni 30. 6. 2020, přičemž žalovaný dosud zařízení nevrátil. Zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Při absenci tvrzení žalovaného vycházel soud ve vztahu k výši dlužné částky z tvrzení žalobkyně korespondujícího s listinnými důkazy. 5. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení smluvní pokuty sjednané dle ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl, v rozsahu uvedeném pod bodem I. výroku, včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.