12 C 359/2021-19 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému dne 6. 12. 2007 půjčku ve výši 31 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 53 týdenních splátkách po 992 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21 576 Kč. Žalovaný ovšem na svůj závazek neuhradil ničeho. Pohledávka věřitele za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 31 000 Kč, souhrnného poplatku ve výši 21 576 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 52 576 Kč od 16. 7. 2008 do 18. 12. 2020 ve výši 51 653,80 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <i>Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, když z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla platně sjednána smlouva o půjčce, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 31 000 Kč, kterou převzal. Současně se žalovaný zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 21 576 Kč, když tyto částky byly výslovně a srozumitelně uvedeny v samotné smlouvě, žalovaný byl s těmito přehledně seznámen. Žalovaný v tomto směru netvrdil, ani neprokazoval, že by na dlužné částky požadované žalobkyní něčeho hradil. Současně žalobkyně prokázala nabytí pohledávky ze smlouvy o půjčce postoupením. Z uvedeného důvodu soud v souladu s § 657 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku odpovídající nesplacené výši půjčky včetně neuhrazené části poplatku, a to včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. dle požadavku žalobkyně z jistiny pohledávky. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit dluh dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ ve lhůtě 3 dnů. (výrok I. rozsudku). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 2 104 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 3 220 Kč dle § 7 bod 5 AT v celkové výši 9 660 Kč a tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.