12 C 370/2021-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Vznesený nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] dodávala žalobkyně žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Žalovanému byl odběr elektřiny vyúčtován fakturou na částku 3 936,85 Kč, splatnou dne 8. 8. 2016, zahrnující cenu za odebranou elektřinu v období od 19. 11. 2015 do 12. 7. 2016, v částce 8 466,85 Kč, částku 200 Kč představující cenu startovních balíčků innogy [anonymizováno], která byla uhrazena, smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh ve výši 390 Kč, která byla uhrazena, a zaplacené zálohy ve výši 9 420 Kč, když na tuto fakturu žalovaný dosud uhradil dne 3. 12. 2017 částku 490,16 Kč, dne 26. 7. 2019 částku 14,70 Kč, dne 2. 9. 2019 částku 24,20 Kč, dne 27. 4. 2020 částku 10,23 Kč, dne 27. 7. 2020 částku 10,89 Kč, dne 26. 10. 2020 částku 10,89 Kč, dne 27. 1. 2021 částku 10,89 Kč, dne 23. 2. 2021 částku 162,43 Kč, dne 26. 5. 2021 částku 12,81 Kč, dne 8. 7. 2021 částku 53,49 Kč, zbývající dlužnou částku ve výši 3 136,16 Kč žalovaný dosud neuhradil. Na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 16. 4. 2014 dodávala žalobkyně dále žalovanému plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Žalovanému byl odběr vyúčtován fakturou na částku 1 587,73 Kč, splatnou dne 24. 5. 2018, zahrnující smluvní pokutu ve výši 100 Kč, kterou žalobkyně neučinila předmětem řízení. Pohledávky žalobkyně byly dne 13. 6. 2018 přihlášeny do již skončeného insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listin. 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] je prokázáno, že žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do shora uvedeného odběrného místa. Žalovanému byl odběr vyúčtován fakturou na částku 3 936,85 Kč, splatnou dne 8. 8. 2016, za období od 19. 11. 2015 do 12. 7. 2016. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 16. 4. 2014 je prokázáno, že žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému plyn do shora uvedeného odběrného místa. Žalovanému byl odběr vyúčtován fakturou na částku 1 587,73 Kč (zahrnující smluvní pokutu ve výši 100 Kč, která není předmětem tohoto žalobního nároku), splatnou dne 24. 5. 2018, za období od 22. 11. 2017 do 19. 4. 2018. Usnesením [název soudu] ze dne 11. 6. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka], bylo zrušeno schválené oddlužení dlužníka – žalovaného a insolvenční řízení bylo zastaveno, a to z důvodu neplnění povinností dlužníkem stanovených v oddlužení. Ze seznamu přihlášených pohledávek v tomto insolvenčním řízení soud zjistil, že pohledávky žalobkyně uplatněné v nyní projednávané věci byly jak insolvenčním správcem, tak dlužníkem uznány. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení celé účtované částky, resp. ve vztahu k jiným skutečnostem, které by vyvracely žalobou uplatněný nárok, leží na žalovaném, který však žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil, a proto ani neoznačil důkazy na podporu takových tvrzení. 5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jednak jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. občanského zákoníku (dále jen ObčZ) za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, jednak jako smlouvu kupní ve smyslu ustanovení § 2079 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), s náležitostmi stanovenými v § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Na základě těchto smluv vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalovanému zemní plyn a elektrickou energii při současné povinnosti žalovaného hradit jejich cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil. Stejně tak se žalovaný zavázal na základě uzavřené kupní smlouvy zaplatit žalobkyni za balíček pro využívání služeb [anonymizována dvě slova], což neučinil. Tímto se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětných faktur, úroky z prodlení dle § 1968 ObčZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva prostá – když k posílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 500 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.