12 C 545/2020-72 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že původní věřitel společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 1 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného, žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky nejpozději do 16. 6. 2014, což neučinil. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný. Soud se nejprve zabýval tím, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována. K prokázání této skutečnosti žalobkyně předložila soudu smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřenou dne [datum], když v čl. II. této smlouvy bylo sjednáno, že předmětem této smlouvy je postoupení pohledávek postupitele za jeho dlužníky s tím, že specifikace pohledávek je uvedena v příloze [číslo] této smlouvy. Žalobkyně předložila soudu k důkazu shora specifikovanou smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], jejíž součástí však nebyla příloha [číslo] této smlouvy, z níž by vyplývala specifikace postupovaných pohledávek. Pokud se jednalo o oznámení o postoupení předmětné pohledávky společnosti [právnická osoba] žalobkyni, podané k poštovní přepravě dne 25. 1. 2018, je v tomto oznámení specifikována postoupená pohledávka smlouvou o úvěru [číslo] přičemž specifikace této smlouvy uvedeným číslem nelze žádným způsobem ztotožnit s žalobkyní tvrzenou smlouvou o zápůjčce, která měla být mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena dne [datum], když žalobkyně žádnou takovouto smlouvu k důkazu nepředložila. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni. Nepřítomností na jednání se pak zbavila možnosti poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 OSŘ. Soud tak žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu výrokem I. zamítl, když žalobkyně neprokázala aktivní legitimaci k podání žaloby. Výrokem II. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to dle § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Náhrada nákladů by tedy měla připadnout žalovanému, na jehož straně soud jejich vznik neshledal.