12 C 555/2020-46 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Vznesený nárok odůvodnila tím, že účastníci, kteří uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřeli taktéž kupní smlouvu na zařízení a dohodu o splátkách ceny zařízení dne [datum] [číslo], na základě níž žalovaná od žalobkyně převzala předmět koupě – [typ zařízení] [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizováno], přičemž se zavázala uhradit kupní cenu ve výši [částka] (částku [částka] žalovaná uhradila při převzetí zboží), a to ve sjednaných 12 splátkách po [částka]. Zároveň bylo sjednáno, že v případě, že žalovaná se ocitne v prodlení s úhradou vyúčtování služeb delším než 30 dnů, je žalobkyně oprávněna zesplatnit zbývající část splátek za zařízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení splátky zařízení ve výši [částka] ve vyúčtování [číslo] splatném dne [datum], ve výši [částka] ve vyúčtování [číslo] splatném dne [datum], ve výši [částka] ve vyúčtování [číslo] splatném dne [datum], ve výši [částka] ve vyúčtování [číslo] splatném dne [datum], ve výši [částka] ve vyúčtování [číslo] splatném dne [datum], ve výši [částka] ve vyúčtování [číslo] splatném dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala opakovaně do prodlení s úhradou vyúčtování, zesplatnila žalobkyně v rámci vyúčtování [číslo] za období od [datum] do [datum] zbývající část kupní ceny v částce [částka], přičemž žalovaná dosud na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky [částka] na základě žalobkyní tvrzené kupní smlouvy dle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nicméně žalobkyně v řízení ani neprokázala uzavření uvedené smlouvy, neboť přestože žalobkyně předložila vyhotovení potvrzení o uzavření Dohody o splátkách ceny zařízení, pak o smlouvu nejde, neboť nebylo dosaženo smluvního konsensu, když dokument není podepsán kupujícím – žalovanou, jakožto druhou smluvní stranou. Nejde tedy zjevně o výsledek společné shodné vůle stran, nicméně ke smluvnímu konsensu mohlo dojít i jinak, př. elektronicky, telefonicky (jak tvrdila žalobkyně), ústně či konkludentně, což může být pro strany praktické, nicméně nezbavuje to žádnou ze stran povinnosti bezpečně prokázat smluvní konsensus a jeho úplný obsah. Žalobkyně přitom v řízení neprokázala, tedy neunesla důkazní břemeno ve smyslu ust. § 118a odst. 3 OSŘ, když neúčastí na jednání soudu se zbavila možnosti poučení soudem, že žalovaná učinila objednávku zařízení [typ zařízení] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] za sjednanou kupní cenu a následně příslušnou smlouvu s ní uzavřela. Stejně tak neprokázala, že zařízení [typ zařízení] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno], bylo žalované předáno, když potvrzení o uzavření Dohody o splátkách ceny zařízení nebylo podepsáno žalovanou, a ani z žádných jiných žalobkyní označených důkazních prostředků tato skutečnost nevyplývá. S ohledem na to soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené kupní smlouvy ani předání zařízení žalované, tedy nemohla se domáhat zaplacení jakékoliv dlužné jistiny. Soud tak žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu výrokem I. zamítl. Výrokem II. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to dle § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšná byla žalovaná. Náhrada nákladů by tedy měla připadnout žalované, na jejíž straně soud jejich vznik neshledal.