12 C 9/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy žalobkyně tak, že písemným čestným prohlášením neoznámila, že nesplňuje podmínky dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále také„ zákon“), stala se v souladu s ust. § 3 odst. 4 zákona, poplatníkem televizního poplatku, o čemž byla žalobkyní informována. Žalované tak vznikla povinnost platit poplatek v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, když nezaplatila televizní poplatky po 135 Kč měsíčně za měsíce září 2019 až leden 2020, včetně tohoto měsíce, v celkové výši 675 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, jak jí ukládá shora zmíněný zákon, žalovaná však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Soud má za prokázané, že výzvou ze dne 29. 5. 2019, která se dostala do dispoziční sféry žalované dne 12. 6. 2019, vyzvala žalobkyně žalovanou s ohledem na to, že žalovaná je adrese [adresa žalované], evidována jako odběratel elektrické energie, aby tato žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy zaslala žalobkyni v případě, že televizní přijímač nevlastní či neužívá, čestné prohlášení, které bylo přílohou dopisu s poučením o tom, že pokud žalovaná na tuto výzvu nebude reagovat, bude zařazena do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalobkyně dopisem ze dne 28. 8. 2019 informovala žalovanou o tom, že s ohledem na to, že žalovaná nereagovala na předchozí výzvu žalobkyně, stala se poplatníkem televizního poplatku s tím, že první poplatek bude předepsán za září 2019. Následnými výzvami byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 5. Podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Příslušná osoba tak není povinna hradit televizní poplatek v případě, že nesplňuje podmínky dle ust. § 3 odst. 2 č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dle něhož je poplatníkem televizního poplatku nejen osoba, která vlastní televizní přijímač, ale taktéž osoba, která drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač), a buď čestně prohlásí tyto skutečnosti České televizi, případně poté, co již byla v evidenci poplatníků přihlášena, následně sdělí, že přestala splňovat podmínky dle ust. 3 odst. 2 a z evidence se odhlásí. V předmětné věci bylo prokázáno, že výzva žalobkyně ve smyslu ust. § 3 odst. 4 zákona, se dostala do dispoziční sféry žalované dne 12. 6. 2019, přičemž žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyni oznámila písemným čestným prohlášením, které bylo přílohou výzvy, že nesplňuje podmínky ust. § 3 odst. 2 zákona, a není tak poplatníkem televizního poplatku. Pokud tedy žalobkyně zařadila žalovanou do evidence poplatníků od září 2019, což žalované dopisem ze dne 28. 8. 2019, sdělila, byla od tohoto data žalovaná povinna hradit poplatky, tedy i po celé žalované období od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020 po 135 Kč měsíčně, neboť žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by se z evidence poplatníků, do níž byla zapsána na základě zákonné fikce ve smyslu ust. § 3 odst. 4 zákona, odhlásila. 6. Povinnost hradit poplatek a jeho výše vyplývá z § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalobě proto bylo vyhověno a soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení, neboť žalobkyně jej požadovala vždy ode dne následujícího po splatnosti té které platby poplatku a ve výši, která odpovídá § 1968 ObčZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu v celkové výši 400 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Náklady na zastoupení advokátem pak nelze s ohledem na závaznou judikaturu Ústavního soudu ČR považovat při absenci jakékoliv obrany žalované za účelně vynaložené (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], I. ÚS 3344/12). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám advokáta žalobkyně.