15 C 68/2021-14 — Okresní soud v Chebu

Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 16. prosince 2020, se žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 4 500 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že tato částka by měla představovat bezdůvodné obohacení žalované, když žalobkyně měla poskytnou žalované dne [datum] [anonymizováno] částku ve výši Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované. Mezi účastnicemi totiž měla probíhat jednání o uzavření (zřejmě sjednání) smlouvy, ale smlouvu nebyla žalobkyně schopna doložit. Pohledávku za žalovanou (zřejmě žalovanou pohledávku) měla přitom žalobkyně nabýt na základě smlouvy o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba] uzavřené dne [datum]. Již ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobě nebylo možné vyhovět. Jednak nebylo jasné, jak mohla být žalovaná pohledávka postoupena žalobkyni jinou společností, když to měla být právě žalobkyně, která měla jednat se žalovanou o sjednání smlouvy. Mohlo se jistě jednat o smlouvu ve prospěch třetí osoby. Nic takového však tvrzeno nebylo. Zejména je však zřejmé, že pokud žalobkyně nepřevedla žalované nic, slovy žalobkyně částku ve výši Kč, pak se žalovaná nemohla na její úkor nijak obohatit. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl. Na tomto závěru nemohlo změnit nic ani to, že po podání žaloby jí bylo nejprve vyhověno elektronickým platebním rozkazem ze dne 22. prosince 2020. Toto rozkazní rozhodnutí totiž bylo následně zrušeno (a tedy procesně odklizeno) usnesením zdejšího soudu ze dne 19. ledna 2020, č. j. EPR 329661/2020-10. Teprve poté byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena zákonnému soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené ve sbírce zákonů pod č. 2/1993 Sb., která je podle čl. 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, součástí ústavního pořádku České republiky. Předchozí úkony soudní úřednice proto pochopitelně nemohou nijak zavazovat soud při rozhodování ve věci. K procesnímu vývoji je dále nutno s ohledem na podmíněnou žádost žalobkyně o případnou výzvu k doplnění tvrzení doplnit vysvětlením, že procesní poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), se zásadně poskytují při jednání před soudem. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady takového poučení o potřebě vysvětlit svá žalobní tvrzení a doplnit je ve smyslu § 118a odst. 1 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014 - 37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ). Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle nějž je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení procesní úspěch ve věci. Protože zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádné z účastnic.