16 C 243/2015-254 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobci se žalobou domáhali, aby soud určil, že smlouva o bezúplatném převodu obchodního podílu sepsaná notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], č. N 88/2012, kterou [celé jméno žalovaného], [datum narození], převedl část obchodního podílu [právnická osoba] [obec], spol. s r. o., ve výši 22 % na prvého žalovaného a ve výši 22 % na druhého žalovaného, je vůči žalobcům právně neúčinná. Žalobu odůvodnili tím, že oba mají proti [celé jméno žalovaného] staršímu vymahatelnou pohledávku na výživném. Tento jejich dlužník pak bezúplatně převedl podíly ve výši 22 % ve [právnická osoba] [obec], spol. s r. o., na své syny z prvního manželství - žalované. Smlouva o bezúplatném převodu obchodních podílů zkracuje práva žalobců na uspokojení jejich pohledávek, když [celé jméno žalovaného] starší nevlastní žádný jiný majetek, který by stačil k tomu, aby z něj mohly být uspokojeny pohledávky žalobců. 2. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Své stanovisko odůvodnili tím, že [celé jméno žalovaného] starší nedluží žalobcům žádnou částku na výživném. Později doplnili, že v době učinění odporovaného jednání neexistovala žádná pohledávka s výjimkou výživného ve výši 5 000 Kč na každé z dětí, které bylo řádně hrazeno. V době převodu obchodních podílů tak žádné pohledávky žalobců kráceny nebyly. 3. Na straně žalobců původně vystupovala také žalobkyně [celé jméno původní účastnice], narozená dne 11. 10. 1971, která se obdobně domáhala určení neúčinnosti stejné smlouvy vůči ní také z důvodu, že má proti [celé jméno žalovaného] staršímu vymahatelnou pohledávku na výživném. 4. Okresní soud v Chebu již jednou ve věci rozhodl, když rozsudkem ze dne 9. 1. 2020, č. j. 16 C 243/2015-198, určil, že smlouva o bezúplatném převodu obchodního podílu sepsaná notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], č. N 88/2012, kterou [celé jméno žalovaného], [datum narození], převedl část obchodního podílu [právnická osoba] [obec], spol. s r. o., [IČO] ve výši 22 % na žalovaného [celé jméno žalovaného], narozeného [datum] a ve výši 22 % na žalovaného [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], je vůči žalobcům právně neúčinná. K odvolání žalovaných se věcí zabýval Krajský soud v Plzni, který rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 Co 83/2020-222, rozhodnutí zdejšího soudu ve vztahu ke třetí žalované [celé jméno původní účastnice] potvrdil a ve vztahu k prvním dvěma žalobcům rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V rozsudku současně odvolací soud konstatoval, že z obsahu spisu nevyplývá, že by v době převodu obchodního podílu, tedy v září 2012, měl jejich otec dluh na výživném vůči nim. Uložil zdejšímu soudu, aby žalobce vyzval k doložení, že jim otec dlužil určité částky na výživném ke dni 5. 9. 2012, kdy převáděl části obchodního podílu na žalované. 5. Po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu byla věc skončena ve vztahu k původní třetí žalobkyni [celé jméno původní účastnice]. Předmětem řízení tak zůstal pouze uplatněný nárok v záhlaví uvedených žalobců. V souladu s pokynem odvolacího soudu podepsaný soud vyzval žalobce k doložení, že jim otec dlužil určité částky na výživném ke dni 5. 9. 2012, tedy ke dni, kdy převáděl část obchodního podílu na žalované. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že pan [celé jméno žalovaného], [datum narození] je otcem žalovaných. Současně je otcem prvých dvou žalobců. Oba žalobci mají vůči [celé jméno žalovaného] staršímu vymahatelnou pohledávku z výživného na děti. [celé jméno žalovaného], nar. [rok] bezúplatně převedl část svého podílu ve společnosti [právnická osoba], na žalované, a to na každého podíl ve výši 22 %. 7. Příbuzenské vztahy mezi účastníky řízení a dlužníkem [celé jméno žalovaného], nar. [rok] jsou soudu známy z úřední činnosti z jiných řízení vedených zejména mezi žalobci a touto osobou ohledně výživného. Skutečnost, že [celé jméno žalovaného] starší byl zavázán k úhradě výživného oběma žalobcům, je prokazována jednotlivými rozhodnutími soudu v těchto věcech. V posledním období se jedná zejména o rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2018, č. j. 12 Co 218/2018-1047, Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 3. 2017, č. j. 8 C 522/2013-199 a Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2019, č. j. 56 Co 217/2018-322. Bezúplatný převod části obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], vyplývá ze smlouvy o bezúplatném převodu obchodního podílu ze dne 5. 9. 2012 sepsané notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. N 88/2012 Tyto důkazy na sebe navazují, doplňují se, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 8. Odporovatelné jednání bylo učiněno v roce 2012, tj. v době, kdy byl účinný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. S účinností od 1. 1. 2014 platí nová úprava v podobě nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na výše uvedené se vztah mezi účastníky řídí právní úpravou platnou ke dni, kdy bylo učiněno odporované jednání. Vztah mezi účastníky je tedy třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). 9. Podle § 42a ObčZ věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen (odst. 1). Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými, nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat (odst. 2). Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch (odst. 3). 10. Smyslem tzv. odpůrčí žaloby je dosáhnout uspokojení věřitele z majetku, který jinak ušel z majetku dlužníka. Aktivní legitimaci k podání odpůrčí žaloby má věřitel, tj. osoba, která má pohledávku za dlužníkem. Právo odporovat se pak musí uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. Tato pohledávka musí být vymahatelná, tedy věřitel musí mít k dispozici tzv. exekuční titul, tj. rozhodnutí, podle kterého je možné vést exekuci. Tato vymahatelnost pohledávky zde musí existovat alespoň v době rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě. Ke zkrácení věřitele dochází tam, kde došlo ke zmenšení majetku dlužníka oproti stavu před dotčeným právním jednáním. U osob blízkých se vychází z fikce úmyslu zkrátit věřitele, proto vědomost druhé strany (osoby blízké) právního jednání o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele nemusí být tvrzena ani prokazována. 11. Podepsaný soud je vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 Co 83/2020-222. Jak je již výše uvedeno, odvolací soud konstatoval, že z obsahu spisu dosud nevyplývá, že by k době převodu, tedy k září roku 2012, měl otec žalobců dluh na výživném vůči nim. Uložil soudu, aby žalobce vyzval k doložení, že jim jejich otec dlužil určité částky na výživném ke dni 5. 9. 2012, kdy převáděl části obchodního podílu na žalované. Podepsaný soud tedy v souladu s pokynem odvolacího soudu vyzval žalobce, aby doložili, že jim jejich otec dlužil určité částky na výživném ke dni 5. 9. 2012. Na tuto výzvu žalovaní reagovali vyjádřením ve věci a doplnili návrhy na dokazování výpisy z účtu matky žalobců. Z takto doplněného dokazování pak soud zjistil, že otec žalobců hradil výživné na účet matky žalobců v období od dubna 2012 října 2012 vždy v souhrnné výši 10 000 Kč měsíčně. Uvedené skutečnosti zjistil soud právě z jednotlivých výpisů z účtu matky žalobců vedeného u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet]. Současně je soudu z úřední činnosti známo, že ohledně výživného žalobců bylo nejstarší exekuční řízení zahájeno až v roce 2016 a týkal se dluhu na výživném v období od března do května 2016. Ohledně starších pohledávek na výživném nebylo vedeno žádné exekuční řízení. Z uvedených důvodů je zřejmé, že ke dni 5. 9. 2012 otec žalobců na výživném pro oba žalobce nedlužil žádnou částku. 12. Žalobci v řízení tvrdili, že je ohroženo jejich právo na vymožení pohledávky z titulu výživného, neboť jejich dlužník [celé jméno žalova