8 C 334/2021-15 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek a příslušenství uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti 4 000 Kč. Žalovaný se zavázala vrátit celkem 6 904 Kč (jistina 4 000 Kč, souhrnný poplatek 2 904 Kč), a to v 45 týdenních splátkách po 156 Kč. Žalovaný se s plněním svých povinností dostal do prodlení, přičemž celkem uhradil 1 721,12 Kč Smlouva zanikla uplynutím času ke dni 28. 8. 2010. Pohledávka byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a následně žalobkyni. Žalovaný poté již neuhradil ničeho. Dluh žalovaného činí na jistině 4 000 Kč a na souhrnném poplatku (kapitalizovaném úroku) 1 182,89 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným tvrzenou smlouvu, na jejímž základě mu poskytl hotovostní půjčku ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem 2 904 Kč ve 44 týdenních splátkách po 156 Kč a 45. splátce po 40 Kč. Žalovaný povinnost nesplnil a dostal se do prodlení se splácením dluhu, kdy uhradil celkem jen 1 721,12 Kč. Pohledávka byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a následně žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční částku, které se žalovaný zavázal vrátit. Svou povinnost však nesplnil a dostal se do prodlení s placením poskytnuté půjčky. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni jistinu půjčky, avšak ne v plné výši, jak je uvedeno níže. Soud dále posuzoval oprávněnost tzv.„ souhrnného poplatku“ a dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o půjčce je v této části neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaný poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Soud z těchto důvodů žalobci nepřiznal nárok na zaplacení tohoto poplatku v částce 2 904 Kč. Platby žalovaného v celkové výši 1 721,12 Kč proto byly soudem započteny na jistinu a žalobci přiznána jistina snížená o tyto platby. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 517 ObčZ a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k okamžiku počátku prodlení. Soud proto přiznal úrok z prodlení v zákonné výši, ne však převyšující žalobkyní žádaných 7,75 % ročně, ve zbytku pak ohledně úroku z prodlení žalobu zamítl. [jméno] úspěchu obou účastníků byla v tomto řízení přibližně stejná, soud proto ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ rozhodl, že vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.